Pokud jste se rozhodli, že budete nějak, byť jen o malou trošku, vyčnívat z davu, zaděláváte si na malér. Velký malér. Lidé Vás totiž nebudou mít rádi.
Samozřejmě ne všichni, ti “dobří” Vás budou možná obdivovat, podporovat a povzbuzovat, ale mnohem častěji se setkáte s jiným druhem lidí. V angličtině pro ně existuje dokonalý termín – “haters”.
Český překlad tohoto slova zní “nenávistník”, ale to mi nezní tak dobře. Budu tedy dál používat slovo hater [hejtr].
S takovými lidmi se budete setkávat na každém kroku, jsou jich všude spousty. Důležité je ale na ně v žádném případě nedat a nenechat si kazit náladu.
Mám s nimi bohaté zkušenosti ze svého druhého blogu PavelKrálíček.cz, kde se neustále dozvídám, co všechno dělám špatně (nekonstruktivní kritika) a jak bych udělal líp, kdybych dělal tohle a támhleto.
Problém “haters” totiž je, že Vás nemají rádi. Závidí Vám úspěch (ať je jakkoliv velký) a chtějí Vás strhnout do své průměrnosti. Úspěch se přeci netoleruje.
Kdybych se s nimi setkával jen na internetu, bylo by to ještě celkem v klidu. Ale už je mám i v reálném životě. Jednu část tvoří moji spolužáci, kteří pořád nechápou, jak se můžu věnovat takové blbosti jako je blogování (a sami nedělají nic), a druhou kamarádi mého staršího bratra.
Ti se mi začali smát poté, co jsem zveřejnil některé své (podle nich naivistické) myšlenky o úspěchu, bohatství a tak podobně. Snažili se mi můj názor vyvrátit, ale paradoxně mě v něm ještě více utvrdili.
Jak se proti nim bránit?
Naštěstí se proti nim dá celkem účinně bránit. Ale musíte vědět jak na to.
1) Nenechte se rozhodit
Základem je vůbec si hatery nepouštět k tělu. Vystavět si okolo sebe obrannou zeď právě proti nim a jim podobným. V tomto mám celkem výhodu, protože v reálném životě jsem celkem provokatér, a tak už jsem si něco vyslechl.
Kořeny této myšlenky jsem načerpal z knihy Čtyři dohody od Dona Miguela Ruíze, kdy jedna z dohod zní “Neberte si nic osobně“. Je to myšlenka celkem náročná na osvojení. V době, kdy jsem knihu četl, jsem ji vůbec nepřijal, ale postupem času jsem si ji nějakým způsobem mimovolně osvojil.
Ať už Vám někdo říká cokoliv, vůbec to neříká nic o Vás, ale jen a pouze o člověku, který to říká. Zjednodušeně by se dalo říct – když Vám někdo řekne, že jste blb, tak je sám blb.
Nemám zde prostor ani schopnosti na to, abych myšlenku dokonale popsal a vyjádřil, proto Vám doporučuji si knihu Čtyři dohody opravdu přečíst.
2) Nenechte se strhnout k odvetě
Nejhorší věc, co můžete udělat, je “vrátit” to dotyčnému. Říct mu na oplátku, že je taky blb, že nic nedokázal, tak ať mlčí. Takto se totiž dostanete přesně na jeho úroveň. A to snad nechcete, nebo ano?
Celkem dobře pomáhá, když si dáte pár minut oddech, nebudete reagovat hned. Necháte v sobě emoce trochu vychladnout a zareagujete s chladnou hlavou. Nebo vůbec.
Pokud se jedná očividně jen o bohapustého provokatéra, který se skrývá za roušku anonymity, nereagujte. Přestane ho to bavit. Zaručeně.
Pokud se ale jedná třeba o člověka, kterého trochu znáte, nebo který Vás jen nespravedlivě kritizuje, tak mu zdovřile odpovězte, požádejte ho o konkretizaci kritiky – když Vám řekne, že poslední dobou píšete špatně, tak se zeptejte, v čem konkrétně se to projevuje, apod.
Můžete tak využít haterů ke svému prospěchu, často se od nich můžete dozvědět cennou zpětnou vazbu, ale to se k ní musíte pár otázkami dobrat.
3) Milujte své hatery
Já osobně už své hatery mám rád. Nevadí mi, někdy je i miluju. A proč?
Protože dávají mému konání smysl!
Když bych tu denně psal a nenašel by se ani jeden člověk, který by mě za to neměl rád, pak asi nedělám nic extra. Pak asi vyčnívám málo, nejsem tak dobrý.
Ale já chci být dobrý. Lepší. Nejlepší. Mno, asi ano, ale jen ve své specifické oblasti. A v tom případě se musím smířit s tím, že někomu to třeba bude proti srsti. Že někomu můj úspěch nedá spát, bude mi ho závidět.
Jsem s tím smířen, a proto, když se nějaký nový hater objeví, mé srdce zaplesá. Zase jsem se posunul dál, zase vyčnívám o trochu víc.
A o tom to je.
Foto od Erik J. Gustafson
Notak – on někdo může mít hatery nerad? Šak jsou uplně roztomilí a dá se na nich krásně uklidnit, když tě něco rozhodí. :)
Horší je, když ti dotyčný hater (teda to už ani tak hater není) předhodí naprosto konstruktivní kritiku, která je pravdivá – pak toho člověka můžeš začít nesnášet. :)
Každopádně osobně si nic neberu už pár let – a opravdu je to fajn, můžu doporučit.
@Pájka: Tak to mě nenapadlo, že to někdo může takhle brát :).
Když mi někdo předhodí konstruktivní kritiku, tak jsem taky rád, nejsem tak ješitný, abych ji nedokázal snést :). Neskáču sice radostí do vzduchu, ale zlepšovat se je nutnost…
Viď že jo? To je člověk hned šťastnější (nevím, jestli to je i tvůj případ) ;).
Knihu jsme také četl, je úžasná, a myšlenka nebrat si nic až tak osobně jsem si hodně osvojil. Když si jí člověk dokáže vložit do svého reálného života, je mnohem silnější. Ale pozor, je dobré druhým naslouchat a o sobě pochybovat, jen ta můžeš dojít k dobrému závěru, jestli je blbec někdo jiný nebo právě ty.
Můžu ti jenom říct, že pokud se něco dělá dobře, tak určitě takový lidi člověk nepotkává na každým rohu, jak je to u tebe.
Co se týče závisti, řekl bych, že se vyskytuje hlavně u starších generací, což není zrovna tvoje cílová skupina.
@Tonda: Ono to sice vypadá, že mám jen samé haters, ale najdou se i lidé, kteří mě podporují. A zajímavé je, že jsou to zrovna ti, na jejichž úsudku mi záleží a kterých si vážím. A není jim zrovna 15 let ;).
Z poslední doby to byl Cayman, Jiří Tvrdek a Michal Vilímovský, kteří ocenili mou práci :).
@EDDY: To samozřejmě, jinak to může být dvojsečná zbraň. Proto, když mě někdo kritizuje, pozorně poslouchám, co mi říká, pak zanalyzuji, jestli stížnosti mají reálné jádro, nebo je to jen “emocionální jed”, abych mluvil terminologií knihy, a podle toho si to buď vezmu, nebo nevezmu k srdci :).
Ahoj ja teda nechcem byť spomínaný hater ale nejde ti odkaz na tvoj blog http://www.pavelkralicek.cy/ please ber to ako tu konštruktívnu kritiku a nie ako buzerovanie. Ešte jedno box na “Komentář” sa ti nerozširujte podla textu, ale to z neho vyteká.
Inak velmi good článok ;)
Každý kdo se trochu odlišuje má haters plno. Ale jak jsi psal nejlepší je milovat je. Vždy když se na svého hatera usměji dodává mi to energii :-D Biblické – miluj své nepřátele – od toho určitě není tak daleko.
@dadmtb: Díky za upozornění, tohle je určitě konstruktivní kritika, žádné “haterství” ;).
V jakém prohlížeči ti to nefunguje? Mně to v Chrome a IE funguje…
@Martin Petrovič: Kdybych Bibli znal lépe, tak bych si na to určitě vzpomněl. Něco na tom bude :).
@dadmtb: Uvedej odkaz ti končí .cy
@Martin Petrovič: nj ved o to ide, že to napísal zle, tak som ho na to upozornil ;)
@Pavel Králíček: vo firefoxe ;)
Výborný článek, musím souhlasit. Dokonce jsem zjistil, že tu knihu Čtyři dohody máme doma. Dokonce k ní máme i nějaké karty. Asi si ji přečtu. Toto je první článek, který mě tu opravdu zaujal. Btw. Ten text z komentářů mi “vytéká” taky (FF).
@kroko.cz: Hodně lidí ji má doma, je celkem oblíbená. Já jsem na ni narazil taky u nás :).
Pokusím se s tím něco udělat, ale moc šancí si nedávám :).
Každý má svého hatera. Já jsem se s opravdickým a vytrvalým haterem setkal až poměrně pozdě (nedávno) a o to víc mě to vzalo. Myslel jsem si, že dokážu vyjít s každým a všichni mě budou mít rádi, ale tak to na světě nefunguje. Skončilo to tak, že jsem oplácel stejnou mincí, což mě teď mrzí.
Na druhou stranu jeho kritika, jakkoli byla z větší části jen pliváním jedu, mě později přivedla k zamyšlení nad mojí prací i přístupem k ní. Ta zkušenost mě hodně posunula, jakkoli to asi nebyl jeho záměr.
Nakonec člověk zjistí, že všechny pochvaly a obdiv ho posunou maximálně tak k nafoukanosti. Že to, co mu pomůže posunout se dál, je právě kritika. Proto je dobré se s ní umět vypořádat, nebrat si ji osobně, ale zároveň ji využít ke svému prospěchu. Já se to pořád ještě učím.
@Jiří Tvrdek: Možná vím, o koho se jednalo, ale nejsem si tak jistý…
Kritika je vždy cenný zdroj zpětné vazby, nicméně pokud se jedná o “plivání jedu”, tak je její hodnota značně pochybná. Zároveň rozlišuji kritiku od lidí, kterých si vážím, nebo kteří to se mnou myslí dobře (!), a těch druhých.
Pro ty, co mě neznají a kritizují bezcílně, se můžu jevit jako arogantní, nafoukaný blb, když je hned odbudu a nijak se jejich kritikou netrápím, ale na druhé straně se samozřejmě z kritiky dokážu i poučit :).
Každopádně díky za pěkný komentář. Jako je “design od Tvrdka” punc kvality, tak už bude i “komentář od Tvrdka”? ;)
K tomu by se možná hodil úryvek z jedné písničky:
“…Je jich 5 ale maj 100 nicků,
nejsou vidět, ale jejich kauzy vydaj na celou kroniku…”
[...] podívejme se blíže jeden konkrétní článek, který mne docela pobavil. Vše už začíná nevinnou větou „Mám s nimi bohaté [...]