ŽivotaMěnič.cz

Petr Mára je jedním z mála lidí, kteří se v ČR věnují metodě Getting Things Done na poněkud vyšší než uživatelské úrovni, neboť je jejím aktivním školitelem a propagátorem. Také aktivně podniká, vlastní 13″ MacBook a spolu s Honzou Březinou natáčí videocast Digit. Co víc si přát?

Takže hurá na rozhovor…

Ahoj, všeobecně se o tobě ví, že jsi něco jako “profík” přes GTD, dokázal bys nějak jednoduše vysvětlit, v čem spočívají hlavní výhody této metody?

Ahoj Pavle, David Allen, tvůrce metody GTD, ji označuje jako stress-free productivity. Což je jednoznačně výstižné označení. V principu sice jde o to být produktivní a efektivní, ale ten primární cíl je zbavit se stresu a minimalizovat čas strávený prací. A samozřejmě zamyslet se nad tím, proč dělám věci, které dělám a kam směřuji, respektive, kam se chci v průběhu následujících let posunout. K tomu GTD využívá několik návyků, které je potřeba si osvojit a začlenit je do svého života. Tahle změna je zpravidla to nejtěžsí, ale stojí za to.

Jak se vůbec může běžný smrtelník stát školitelem GTD? Je nutné podniknout strastiplnou cestu, na jejímž konci poutníka David Allen pomyslným GTD mečem pasuje na oficiálního školitele?

Stejně jako u všeho jiného – prostě si řekneš, že to chceš dělat :) Ta myšlenka mě nějaký čas lákala a než jsem podnikl jakékoliv kroky, oslovila mě jedna společnost, že chce projít tréninkem produktivity. Bral jsem to jako signál k tomu, abych začal na školeních pracovat. Samozřejmě jsem jednal i přímo s Davidem Allenem, kterého jsem měl možnost potkat na letošním GTD summitu, ale jeho společnost v současné době necertifikuje samostatné konzultanty. Aktuálně jsou v situaci, kdy se snaží GTD dostat více do světa a hledají partnery mimo USA. Program pro samostatné konzultanty připravují, ale ještě není v běhu. Tudíž školení dělám dle vlastních postupů.

Ohromná popularita GTD způsobila, že vzniklo i pár jejích klonů. Zřejmě nejznámější z nich je ZTD od známého blogera Leo Babauty, setkal ses už s ní? Co si o ní myslíš?

ZTD znám, stejně jako Lea (nikoliv osobně). Leo Babauta se mi libí svým zaměřením na jednoduchost – tomu fandím a věřím, že to je správná cesta. Vždy když začnu cokoliv komplikovat, v hlavě se mi rozsvítí nápis: “Keep it simple, stupid!” Jednoduchost je klíčem k úspěchu a to je také důvod, proč řešení jako je iPod nebo iPhone získávájí takovou oblibu. Lidé nechtějí číst stohy manuálů. Chtějí věci používat. Zpravidla hned. Ale to jsem trochu odbočil, ZTD se mi libí svou myšlenkou MIT a jednoduchostí. Každý, kdo shledává GTD příliš komplikovanou metodou, by měl ZTD zkusit. Osobně se domnívám, že je celkem jedno, jakou metodu používáš – jedna není obecně lepší než druhá. Vše je o konkrétním člověku a o tom, co mu “sedne”. Klíčem je metodu pochopit a fungovat podle ní.

Když už jsme u těch blogerů, čteš nějaké zahraniční blogy? Znáš již zmíněného Leo Babautu, Steva Pavlinu, Darrena Rowse nebo třeba Chrise Guillebeau? Popř. jaké jsou tvé oblíbené blogy?

Jasně, znám je, občas na jejich weby zabrousím, ale přiznám se, že blogy čtu stále méně a méně. Už nejsem ve fázi, kdy bych denně kontroloval, co kdo nového napsal. Jednou za čas projedu nadpisy nových článků a pokud mě něco opravdu zaujme, alespoň článek “proskenuju”, zda přináší něco nového. Po určité době člověk zjistí, že stejné a stejné myšlenky se objevují jen v novém kabátě. Tudíž více preferuji knihy a čas dříve strávený u blogů investuji do něčeho jiného. Blogy beru jako občasný motivační nástroj.

Zajímáš se také o osobní rozvoj, nebo je tvou doménou hlavně produktivita?

Produktivitu vnímám jako způsob, jak mít více času na osobní rozvoj :) Respektive produktivita i timemanagement jsou pro mě podmnožinou osobního rozvoje. Vzájemně spolu souvisí. Osobně se domnívám, že určitou formu osobního rozvoje řeší každý z nás. Už stárnutí samo o sobě je forma osobního rozvoje – více a více zkušeností tě nutí přemýšlet nad tím, co děláš a jak bys to příště mohl udělat jinak, lépe. Na druhou stranu jen určité procento lidí začne tahle oblast zajímat natolik, aby sáhli po knize, či začali pátrat dál. Mě osobně v tomto směru aktuálně zajímá rozdílné vnímání reality a strach. Chci tím říct, že každý z nás se na stejnou událost dívá zcela jinýma očima. Svou vlastní zkušeností vyhodnotí to, co vidí. Baví mě snažit se oprostit se od vlastního okamžité osobního názoru a dostat se do situace pozorovatele. Dřív než si udělám názor, tak se na věc podívat z více úhlů. To souvisí i s pozitivním přístupem. Je až neuvěřitelný, kolik lidí je schopno přistupovat ke všemu negativně a hned od začátku věřit v neúspěch (ať už vlastní, či někoho jiného). Pozitivní přístup a víru v sebe beru jako základní stavební kameny, které mi pomáhají posouvat se kupředu. Druhým tématem, které mě nyní zajímá, je strach. Když se podíváš kolem sebe, řada rozhodnutí vzniká ze strachu z neúspěchu. Řada lidí volí jednodušší cestu bez strachu a úsilí, před výzvou a potencionálním úspěchem. Strach nás omezuje v tom, abychom změnili svou práci, abychom začali podnikat nebo zkoušet nové věci. Měl jsem možnost poznat lidi, kteří se rozhodovali podle vlastní touhy a vášně – strach si uvědomovali, ale neřídili se jím. To je pro mě absolutní svoboda. Baví mě nyní hledat věci, které mě stresují, nebo kterých se bojím a překonávat je. Když se to podaří, je to neuvěřitelná satisfakce :)

Přečetls už nějakou, jak já říkám, “divnou” knihu? Třeba od Stephena Coveyho nebo jiného známého autora? Strašně rád bych věděl, že v tom nejsem sám.

Nejsi v tom sám, knih na toto téma je stovky – ať už se bavíme o dílech starých filozofů nebo o knihách reagujících na současnou technickou dobu. Na tomhle tématu je krásné, že jej podle mě můžeš studovat nadosmrti a pořád budeš objevovat nové a nové věci o sobě a o životě. A samozřejmě se budeš vyvíjet a vidět, jak se tvůj názor mění. Jak jsi viděl svět ve svých dvaceti a o deset let se ohlídneš a zjistíš, že je všechno trochu jinak. Těším se, až mi bude čtyřicet, přečtu si tenhle rozhovor a třeba se i nad svými odpověďmi pousměju. Můj názor a pohled na mě samotného bude o deset let jiný. Mimochodem dobrá startovací kniha je Nic není nemožné (autorem je Tom Butler-Bowdon). Je to taková encyklopedie knih zabývajících se tímto tématem s krátkým popisem.

Ještě by mě, jakožto mladého člověka, zajímalo, jak ses vlastně dostal k podnikání? Vím, že stojíš za startupem EasyResearch.biz, grafickým studiem Lombardo a možná ještě dalšími projekty.

Vždycky jsem chtěl podnikat. Podnikání vnímám jako způsob svobodného života. Za své úspěchy i neúspěchy si mohu jen já sám a nemám na koho nadávat :) To vnímám jako fér hru. Věděl jsem, že chci podnikat a tak jsem začal, nejdříve tím standardním způsobem jako živnostník, abych se následně posunul do situace zakladatele firmy. Mé původní záměry byly mít velkou úspěšnou firmu :) a vydělávat moře peněz. Teď mě víc baví pracovat s omezeným týmem lidí na specifických projektech. Pro mě je důležité být nezávislý na konkrétním pracovním místě, což mi naštěstí současná doba umožňuje. Druhým důležitým faktorem je pro mě to, aby se práce někam vyvíjela. Zpravidla po třech letech jedné činnosti začínám na sobě pozorovat, že potřebuji změnu. Větší množství projektů mi umožňuje tuto vlastnost kompenzovat. Když je něčeho příliš, mohu si od dané práce odpočinout u jiného projektu.

Co bys doporučil třeba mně nebo i dalším mladým lidem, kteří by rádi začali podnikat?

Přesně definovat cíl, cestu, jak se k němu dostanu a tohoto plánu se držet a neodklánět se od něj. A samozřejmě se nebát, věřit si, zapojit vášeň a kopírovat. Abych vysvětlit ten třetí bod – mám na mysli pozorovat úspěšné lidi a kopírovat jejich kroky. Člověk nemusí vyzkoušet všechny chyby. Když půjdeš ve stopách úspěšnějších lidí, budeš mít možnost sledovat jejich kroky, pochopit, proč je udělali, stejně jako vědět o tom, co udělali špatně a tuhle zkušenost získat bez toho, aby sis ji sám prožil. Chyb za svůj život člověk udělá nespočet a přesto, že to je nejlepší studijní materiál, není od věci jich pár přeskočit. Sledovat ty, co jsou o pár let v podnikání před tebou, je ten nejlepší způsob, jak se posunout kupředu. Je to jako když analyzuješ šachovou hru. Když pochopíš, proč bílý udělal nečekaný tah, který mu o chvíli později přinesl výhru, můžeš stejný manévr ve své vlasní “hře” zopakovat. Internet a knihy nabízejí nepřeberné množství studijních materiálů. Stačí jen umět číst a investovat svůj čas.

Tak mě napadá, zažils už něco, co ti opravdu změnilo život? Nějaký svůj Životaměnič?

Kupodivu mě osobně nejvíce ovlivnily negativní události. Jak se “říká, co tě nezabije, to tě posílí”. Když to ustojíš, jsi o něco silnější, zkušenější. Pozitivní události tě zpravidla mohou ukolébat, získáš pocit, že je vše v pořádku a trochu zpomalíš, necháš věci plynout. Když ale obrazně řečeno “dostaneš po držce”, nutí tě to zastavit se, zamyslet se nad posledními kroky a hledat nový směr. Takže přesto, že se snažím prožívat jen ty příjemné a pozitivní události, právě ty negativní mi nejvíc změnily život. A pomohly mi.