Připomíná Vám nadpis něco? Taky jste to často slýchávali od rodičů? Jsem na tom podobně. Už se na téma mojí budoucnosti ani s rodiči nemůžu bavit, protože slyším jen “vysoká, vysoká, vysoká” a na můj názor nikdo nehledí.
Naštěstí mám svobodnou vůli a nehodlám dělat jen to, co mi kdo nakáže. Ano, pravděpodobně vystuduji jednu vysokou školu, ale tím to končí.
Mamka by chtěla, abych vystudoval VŠE, k tomu bokem možná práva, a našel si nějakou “skvěle” placenou práci, kterou bych strávil zbytek života. Jako ona.
Neříkám, že tento model je zcela špatný, pro většinu lidí naprosto vyhovuje. Ale já nejsem většina lidí. [Číst dál...]
I když jsem pár knih o time-managementu přečetl již v minulém roce, svůj čas jsem si začal alespoň minimálně organizovat až v poslední době. I kdybych se totiž snažil sebevíc, nebylo co organizovat.
Zřejmě nejznámější metodou pro organizování času (ale i života) je v součastnosti GTD, neboli Getting Things Done. Jejím principem je, že dostanete veškeré své závazky, úkoly a záležitosti z hlavy ven do nějakého systému, kterému důvěřujete a kde všechny činnosti můžete dále pohodlně spravovat.
Když se vám podaří dostat vše ven, měl by se dostavit stav mysli zvaný “mysl jako voda”, kdy se nemusíte soustředit na to, co musíte všechno udělat, ale můžete volně přemýšlet nebo se věnovat opravdu na 100% aktuálnímu úkolu. [Číst dál...]
Pokud jste někdy viděli alespoň jeden americký film pro děti, tak jistě znáte situaci, kdy si malý chlapeček nebo holčička na velkém nástěnném kalendáři odškrtávají dny do narozenin. Nebo až přijede tatínek z nebezpečné zahraniční mise. Snad chápete…
Mohlo by se zdát, že je to jen obyčejná blbost vymyšlená scénaristy těchto hlubokomyslných filmů, ale když se tomu trochu pomůže…
… tak vznikne skvělá pomůcka pro osvojování si nových zvyků.
Křížek ke křížku, až je z toho řetěz
Pokud chcete začít s čímkoliv novým, třeba běháním, psaním článku (denně), brzkým vstáváním, prostě čímkoliv, co chcete dělat na denní bázi, možná budete potřebovat nějaký “motivátor”.
Prostě něco, co Vás zvedne z postele, i když se Vám zrovna běžet na kopec nechce, myšlenky se nedaří dostat na papír, nebo byste ten zatracený budík nejradši rozflákali baseballovou pálkou a nakonec ještě rozdupli. [Číst dál...]
Tohle pořekadlo jsem v mládí slýchal hodně často. A slýchám ho ještě pořád. Měl jsem (a v menší míře ještě mám) totiž velký problém o něco si říci a obecně mluvit s cizími lidmi, kteří jsou na “vyšší úrovni”.
Byl tak pro mě problém koupit si zmrzlinu, chodit do obchodu, mluvit s učiteli jinak, než při hodině apod.
S internetem je vše jednodušší
Díky internetu se má situace rapidně zlepšila – nemusím totiž mluvit s nikým. Stačí psát. A to je pro mě ohromná výhoda, protože mě psát baví a rozhodně se psát nestydím.
Namísto konverzace z očí do očí můžu používat email, IM, nebo Twitter.
Ale i v “reálném životě” začínám dělat pokroky – už umím vyzvednout na poště balík, vložit peníze na účet a podobné věci :). Pro mě je to pokrok nehorázný. [Číst dál...]
Občas se lidi diví, jak můžu “vyhazovat” tolik peněz za věci, které by si oni v životě nekoupili. Třeba čtyři stovky za zápisník Moleskine. Nebo si kupuju knížky. A iPhone aplikace. Představte si to – kupovat aplikace, kdo to kdy viděl?!
“Ježiš marja, kdo si v šestnácti kupuje knížky?”
Jednoduše řečeno, já.
A nemám s tím žádný problém. Všechno je totiž otázkou priorit. Buďto můžete utratit veškeré své peníze pro dnešní spotřebu, nebo se dnes uskromnit, abyste se zítra měli mnohem lépe. Neboli investovat.
Princip investování je skutečně takhle jednoduchý, ale i tak pro mnoho lidí znamená nepřekonatelný problém. Klíčové je totiž slovo “uskromnit”. [Číst dál...]
Často kolem sebe vidím situace, kdy lidé soudí druhé jen podle toho, v jaké situaci se zrovna nacházejí. Tlustí jsou nezodpovědní, protože se bezuzdně přežírají, feťáci jsou životní ztroskotanci a bezdomovci nemají naději na dobrý život.
To jsou samozřejmě extrémní případy, ale na těch se vše ukazuje nejlépe.
Lidé pak dají rovnítko i mezi lidi, kteří jsou značně odlišní. Na jedné straně obézní dáma, která pokračuje ve svém životním stylu vesele dál, na straně druhé také obézní dáma, která se ale rozhodla cvičit, jíst zdravě a zhubnout.
Obě dámy jsou sice tlusté, ale asi chápete, která z nich mi připadá “lepší”, že?
Proto si u lidí snažím spíše všímat, na jaké jsou cestě, než kde zrovna jsou.
Je totiž důležité se nad otázkou “Kam mě moje cesta zavede?” občas zamyslet.
Je hloupé jezdit do Izraele, když chcete být v Las Vegas, a opačně. [Číst dál...]
Pokud jste nečetli žádnou z knih od Stephena Coveyho, patrně nebudete vědět, co to znamená “myšlení typu výhra-výhra“. Tím pádem ani nevíte, o co všechno přicházíte.
Různé typy myšlení
Na světě existují miliardy lidí, tedy i milardy různých myšlení. Ale všechny se dají shrnout do několika základních typů. Abyste si to mohli lépe představit, jedním z nich je i kompromis – dvě strany se dohodnou na řešení přijatelném pro obě strany.
Abyste měli přehled, prohlédněte si následující (neúplný) seznam typů myšlení:
- Výhra-prohra – Když já vyhraji, ten druhý musí prohrát. Typické pro veškerý sport.
- Prohra-výhra – Radši prohraju, aby se druzí měli dobře. Typické pro lidi s nízkým sebevědomím, sebeúctou a sklonem k sebeobětování se.
- Prohra-prohra – Když nevyhraju já, tak ani vy! (Když nemám já krávu, ani soused ji nebude mít.) Zřejmě nejzhoubnější typ, určitě někoho podobného budete znát. [Číst dál...]
Pokud jste se rozhodli, že budete nějak, byť jen o malou trošku, vyčnívat z davu, zaděláváte si na malér. Velký malér. Lidé Vás totiž nebudou mít rádi.
Samozřejmě ne všichni, ti “dobří” Vás budou možná obdivovat, podporovat a povzbuzovat, ale mnohem častěji se setkáte s jiným druhem lidí. V angličtině pro ně existuje dokonalý termín – “haters”.
Český překlad tohoto slova zní “nenávistník”, ale to mi nezní tak dobře. Budu tedy dál používat slovo hater [hejtr].
S takovými lidmi se budete setkávat na každém kroku, jsou jich všude spousty. Důležité je ale na ně v žádném případě nedat a nenechat si kazit náladu. [Číst dál...]
Pokud se snažíte osvojit si nějaký nový zvyk, určitě jste narazili na malé problémy, drobné prkotiny, kvůli kterým se vám třeba do psaní článků, dělání kliků, nebo čehokoliv jiného, prostě nechce.
Jsou to takové drobnosti, které Vás třeba jen trošku otravují, znepříjemňují Vám práci, prostě Vás obtěžují.
Někdy Vás ani nemusí otravovat, prostě to jen není to správné. V běžné restauraci se sice najíte, ale s resturací s michelinovskou hvězdičkou se to nemůže srovnávat. Přitom výsledek je stejný – najíte se.
Řemeslníci toto dobře vědí, a proto mají opravdu hodně specializovaného nářadí. S každým se sice dá udělat jen jedna věc, zato ale dobře a bez toho, aby to člověka otravovalo. Ten nástroj je pro svou práci prostě “jako dělaný”.
Zkoušeli jste někdy štípat dříví obyčejnou sekerou? A měli jste někdy v ruce sekeru Fiskars? Pokud ne, tak o dost přicházíte. Efektivita, požitek a výkon jsou s “Fiskarskou” diametrálně odlišné. Z původně noční můry se díky opravdu vhodnému nástroji může dokonce stát Vaše oblíbená činnost. [Číst dál...]
Měsíc se s měsícem sešel a já bych rád zahájil takovou tradici zde na blogu, tedy že budu na začátku každého měsíce publikovat článek o tom, jak jsem si v měsíci právě uplynulém vedl.
Bude to dobré jak pro mě, tak doufám i pro Vás, třeba Vás v něčem inspiruji, nebo se něčemu přiučíte.
Podoba tohoto shrnutí se asi během času bude měnit, ale vždy bych v něm rád psal o:
- Novinkách na blogu.
- Zvycích, na kterých jsem pracoval.
- Svých plánech do budoucna.
Tak to vezměme hnedka z kraje.
Novinky na blogu
Asi největší novinkou měsíce března je vůbec to, že blog vzniknul. První článek zde vyšel 9. března a za celý měsíc vyšlo celkem šest článků.
V posledním týdnu už jsem přešel na svou ideální (kýženou) frekvenci publikování, tedy tři články týdně, v pondělí, ve středu a v pátek. Budu se snažit ji udržet i nadále. [Číst dál...]
