Určitě to znáte, sednete k počítači, spustíte Váš oblíbený internetový prohlížeš a už to jede. Twitter, Facebook, RSS čtečka. Kontrolujete, co je kde nového, přečtete všechny články, nové Twíty i statusy na Facebooku. Ale co teď?
Je na čase začít “dělat kolečka”.
To znamená neustále kontrolovat sérii stránek po sobě, většinou Twitter, Facebook a RSS čtečku plus další podle vlastní libovůle. Co na tom, že “refreshujete” Twitter každých pět minut (kdyby pět!), co kdyby náhodou někdo něco nového napsal, že?
Ve výsledku skončíte u toho, že půl i více hodiny neustále překlikáváte z jednoho na druhé a ztrácíte jen čas. Nebojte se, nikdo se tomu nevyhne. Já jsem ještě nedávno byl také obětí, nicméně jsem se tohoto zvyku dokázal zbavit. [Číst dál...]
V druhé polovině roku 2008 jsem neustále “ležel v knížkách”. Hltal jsem jednu za druhou, o osobním rozvoji, penězích, investování, time-managementu. Všechno.
Vysloužil jsem si i od svého okolí notnou dávku posměchu. Ptali se mě, jestli už jsem tedy vydělal ten milion a podobné strašně vtipné otázky. V tu dobu jsem bohužel neměl v ruce žádná fakta, kterými bych je odpálkoval (milion na kontě), ale přesto jsem četl dál.
Vyčítáno mi bylo zejména přílišné “utrácení” za knížky. Objednával jsem vždy ve vlnách zhruba po pěti, takže se cena pohybovala okolo 1500Kč. A kdo tolik utrácí za knížky, ještě k tomu “ty divné”, že?
Nejen kvůli tomu jsem ze sebe neměl úplně dobrý pocit, že jen čtu a nic nedělám, ale takhle s odstupem času vidím, že čtení svůj účel splnilo. [Číst dál...]
Týdenní plánování jsem si chtěl vyzkoušet už dlouhou dobu, ale nikdy jsem se k němu pořádně neodhodlal. Nenacházel jsem žádný vhodný nástroj, tak jsem na něj zanevřel. Nyní jsem se ale do něj vrhnul. Bez nástroje, jen s listy papíru.
Nejvíce mě namotivoval článek na blogu Think Simple Now, který se jmenuje The 4 Hour Workday. Scott H Young (jedná se o hostující článek) v něm píše, jak zvládá veškerou svou práci za čtyři hodiny denně a má díky tomu spoustu volného času.
Zmiňuje se v něm o seznamu denních/týdenních úkolů, který jsem právě minulý týden vyzkoušel. Jednoduše jsem si vzal dva čisté listy papíru, jeden nadepsal Weekly MITs (Most Important Tasks) a druhý Daily MITs.
Poté jsem na týdenní seznam dal nejdůležitější úkoly pro daný týden, např. udělat referát do školy, doprogramovat hru (také do školy), editovat a odeslat hostující článek pro MítVšeHotovo a další. Celkem jich bylo pouze šest. [Číst dál...]
Pokud jste si někdy položili otázku, co že to vlastně ono všude omíláné GTD, neboli Getting Things Done, je, pak pro Vás mám dobrou zprávu.
Jeden z mála lidí v Česku, možná jediný, kdo pořádá GTD školení, Petr Mára, se o metodě GTD pěkně rozhovořil v nejnovějším díle Digitu s pořadovým číslem 29.
Zabývá se tam metodou GTD od začátku, tak aby ji představil někomu, kdo o ní ještě nic neslyšel. Já osobně jsem se nedozvěděl téměř nic nového, ale znovu jsem si osvěžil celkový pohled na koncepci GTD. K čemu vůbec slouží, jak fungují její mechanismy z vyšší perspektivy apod.
Pokud byste rádi s GTD začali, nebo se o ní jen chcete něco dozvědět, Digit #29 je ideálním místem.
Neustále se setkávám s lidmi, kteří nemají čas. Rádi by začali konečně dělat něco pro sebe, začít třeba sportovat, věnovat se více blogování, napsat knihu, ale nemají čas. Zádrhel je v tom, že každý člověk, malý či velký, černý či bílý, má času stejně. Přesně 24 hodin denně.
A je jen na něm, jak se svým časem naloží, jinými slovy, čemu dá přednost. Když slyším někoho tvrdit, že “nemá čas”, často se zeptám, co musí dělat jiného? Když mi vyjmenuje několik věcí, které musí udělat a kvůli kterým mu čas prostě nezbývá, tak se snažím najít způsob, jakým onen čas najít.
Často se tak dostávám k otázce, která s time-managementem úzce souvisí – stanovováním priorit. [Číst dál...]
V poslední době přebírá email jednoznačně úlohu, která dříve patřila komunikaci papírové – dopisům všeho druhu. Kromě veškerých pozitiv ale má ale i svá úskalí, může např. způsobit i emailovou závislost, neboli obsesivní kontrolování emailové schránky.
Většina běžných lidí kontroluje svůj email na Seznamu maximálně jednou denně. Nemají důvod to dělat častěji – důležité informace se dozvídají jinak a komunikují spíše po telefonu. Ale pro nás, lidi od počítačů (jak se občas sám ze srandy označuji), je primárním nástrojem komunikace právě email.
Pro mě osobně je email středobod mých veškerých internetových aktivit, dozvídám se skrze něj o nových komentářích na blozích, dění na Facebooku i Twitteru a samozřejmě dostávám i běžné emaily od jiných smrtelníků. Často tak dostanu přes 50 emailů denně, což je pro většinu mých vrstevníků číslo nevídané. [Číst dál...]
Ve shrnutí za měsíc duben jsem psal o tom, že si v létě chci kupit ALU MacBook. Nic jsem na svém rozhodnutí nezměnil a je pevnější než kdy předtím. Pokud chcete vědět, jak toho hodlám dosáhnout, čtěte dále…
Na samotný úvod by se slušelo říci, proč si vlastně ten MacBook chci koupit. Začalo to zřejmě tím, že jsem dostal k Vánocům iPhone. Pokud jste už slyšeli nějaké oslavné ódy, tak věřte, že vše, co se v nich píše, je pravda. iPhone je prostě skvělý. Časem jsem tak nějak dospěl k poznání, že přeneseně i celý Apple je skvělý. Doporučuji článek od Davida Grudla 8 1/2 týdne s iPhonem.
Zatoužil jsem tedy po nějakém dalším produktu. Jelikož můj současný počítač je v mizerném stavu, navíc je to nějaký kancelářský Celeron pochybného výkonu, zatoužil jsem po novém. Chvíli jsem přemýšlel o Mac Mini, ale vzhledem k tomu, že za dva roky už budu vysokoškolák, notebook je přecijen vhodnější.
Tak padla volba na MacBook. [Číst dál...]
Duben se s květnem sešel a je tu další měsíční shrnutí. Sice teprve druhé v řadě, ale rozhodně ne poslední. Dozvíte se, co se nového na Životaměniči událo, jaké pěkné články vyšly, nové zvyky, které jsem si osvojil, čemu jsem se celý duben věnoval a jaké jsou plány na další měsíc.
Tak hurá na to.
Novinky na blogu
Na blogu se nestala žádná klíčová změna, co se třeba designu týče, nic podobného. Víceméně jen přibývaly články. Jsem rád, že jsem dokázal udržet nastavené tempo, tedy tři články týdně (po, st, pá). Celkem vyšlo článků 13.
To nejlepší za duben:
Možná to nevíte, ale napsal jsem i pár hostujících článků. Publikoval jsem na jablicka.com a MitVseHotovo.cz, na obou stránkách svorně dva články: [Číst dál...]
Všude se hovoří o tom, že by si člověk měl stanovovat cíle (menší či větší), dosahovat jich a být šťastný. Na papíře to vždycky zní strašně jednoduše, ale v reálu můžete narazit na problém.
Lepší špatný nežli žádný cíl
Může se Vám totiž stát, že si stanovíte “špatný” cíl. Špatný znamená, že ho nechcete na 100% splnit, nevychází z Vašeho nitra (ať to zní sebepodivněji), chcete jej dosáhnout jen kvůli ostatním, ne kvůli sobě.
Můžete vystudovat vysokou školu jen proto, že to chtějí Vaši rodiče, i když Vy byste radši jezdili po světě, můžete se stát zubařem, i když ve skrytu duše máte umělecké sklony, můžete vydělávat miliony, abyste na konec zjistili, že jsou Vám k ničemu.
Že je cíl špatný pak zjistíte většinou až na konci, maximálně v průběhu cesty. Zjistíte, že Vás vůbec nenaplňuje být zubařem, další Ferrari Vás také omrzí, tak co pak? [Číst dál...]
Možná si to neuvědomujete, ale každý z nás žije ve skutečnosti ne jeden, ale hned tři životy. Kdysi dávno jsem o tom četl kdesi ” v knížkách”, ale nyní jsem si na to vzpomněl v souvislosti s tím, co jsem zase prováděl ve škole.
Každopádně v tomto článku bych Vás s myšlenkou tří životů rád seznámil, začněme tedy rovnou jejich rozdělením.
3 životy
Naše “životy” jsou vlastně určitými vzorci chování, které aplikujeme na různých místech a při různých příležitostech. Jinak se chováme doma, jinak venku s kamarády. Až je to s podivem, kde se určité chování v nás bere? [Číst dál...]
