Všude se hovoří o tom, že by si člověk měl stanovovat cíle (menší či větší), dosahovat jich a být šťastný. Na papíře to vždycky zní strašně jednoduše, ale v reálu můžete narazit na problém.
Lepší špatný nežli žádný cíl
Může se Vám totiž stát, že si stanovíte “špatný” cíl. Špatný znamená, že ho nechcete na 100% splnit, nevychází z Vašeho nitra (ať to zní sebepodivněji), chcete jej dosáhnout jen kvůli ostatním, ne kvůli sobě.
Můžete vystudovat vysokou školu jen proto, že to chtějí Vaši rodiče, i když Vy byste radši jezdili po světě, můžete se stát zubařem, i když ve skrytu duše máte umělecké sklony, můžete vydělávat miliony, abyste na konec zjistili, že jsou Vám k ničemu.
Že je cíl špatný pak zjistíte většinou až na konci, maximálně v průběhu cesty. Zjistíte, že Vás vůbec nenaplňuje být zubařem, další Ferrari Vás také omrzí, tak co pak?
Pak nastoupíte správnou cestu. Nebo jako správný arrivista podlehnete společnosti. Je to jen na Vás.
Nicméně vše je lepší, než žít bez cíle. Protloukat se životem od desíti k pěti, bez kompasu, bez mapy, kam Vás vítr zavane. To už je vážně lepší nežít vůbec.
Neudělám 100 kliků a vím proč
Možná si vzpomínáte, že jsem kdysi psal, že se snažím udělat 100 kliků naráz. Nelhal jsem, opravdu jsem se snažil, až do minulého týdne jsem se programu držel, ale…
Uvědomil jsem si, že to není pro mě. K čemu mi bude udělat 100 kliků? Budu mít větší svaly, to jistě. Ale nezáleží mi na tom. Není to o tom, že bych to nezvládl. Postupem času bych to určitě dokázal, ale…
Když jsem si tento cíl stanovoval, nezvolil jsem si správně. Neměl jsem tu správnou motivaci. Jistě, nevypadal bych jako “souška”, ale mně na tom vážně nesejde. Propadlý hrudník už je sice propadlý méně, ale k čemu mi to je?
Kdybych žil normální život, chodil ven, chlastal, tak bych větší svaly jistě ocenil, jenže já sedím doma. A je mi dobře.
Ta správná motivace
U stanovování cílů je totiž vážně důležité nalézt tu správnou motivaci. Vnitřní motivaci. Mohl bych se snažit udělat 100 kliků, abych “žil zdravěji”. Abych dělal větší dojem na opačné pohlaví. Mohl “machrovat” na vrstevníky. Ale mně na těchto věcech prostě nezáleží.
Proto se nyní zaměřím na jiný cíl. Doufám, že správný. Třeba naučit se všemi deseti. Nebo chodit ráno běhat. Za měsíc se dozvíte výsledek.
Foto od Bob.Fornal
To mi něco připomíná. :-) Taky jsem si občas stanovil cíl, který byl celkem k ničemu. Ale pak jsem se naučil, že cíle jsou až druhořadé. Mám pár obecných priorit a těm teprve přiřazuju cíle. A to přiřazování probíhá v zásadě dost volně, podle chuti, příležitosti, inspirace … Je to mnohem příjemnější a kupodivu i efektivnější. Abych byl konkrétní. Můžu mít jako prioritu třeba rozvoj své tělesné schránky. To je něco, na čem mi záleží (až budeš starší a na břiše v sedě najednou ucítíš něco, co tam nebývalo, tak pochopíš ;-)). A mám spoustu možností, jak na tom pracovat. Můžu dělat kliky, můžu si jít s kámošem zaběhat, můžu si s přítelkyní udělat delší výlet na kole, můžu spoustu věcí. Vtip je v tom, že nic z toho nemusím. Stačí udělat něco z toho a posunul jsem se ve své prioritě o kus dál. U mě to funguje – mám mnohem míň stresu (oproti chvíli, kdy z jakéhokoli důvodu nestíhám pevně stanovený cíl) a mnohem větší efektivitu. Jsem sice schopný se nějaký čas donutit každý den cvičit, ale vytrácí se z toho radost. Zatímco takhle si v pondělí zacvičím, v úterý si zaběhám, ve středu jdu do bazénu, ve čtvrtek znova cvičím, v pátek nic a na víkend odjedu na dlouhou cyklovýpravu. Nic mě nestresuje, do ničeho se nenutím nutit a tělesná schránka se dává dohromady. :-) A to mi přijde geniální. :-) Navíc to perfektně funguje v rámci týdenního plánování, jehož výhody určitě znáš.
Stejně to praktikuju s cizími jazyky a dalšími věcmi. Stačí si uvědomit, kam chce člověk směřovat, co jsou jeho priority a pak už to jde dobře. Prostě si vybírám takové aktivity, které mi v některé prioritě pomůžou a omezuju ty, které mě ani v jedné neposunou.
Já to píšu velmi stručně a chaoticky, kdyby tě to zaujalo, doporučuju knížku Člověk a čas od Pavla Pacovského. Mám to z ní. Je to jediná knížka o time managementu a osobním rozvoji, ze které jsem si něco vzal (i když jen zlomek) a to něco mi opravdu funguje a pomáhá.
Zajímavý článek. Mám k němu malou otázku – jsou toto původní myšlenky autora či převzaté ? Aby bylo jasno – toto nemyslím jako kritiku, jen bych rád, pokud existují zdroje, je také poznal.
@Hlander: Díky za tip na knihu (Člověk a čas)
“Kdybych žil normální život, chodil ven, chlastal, tak bych větší svaly jistě ocenil, jenže já sedím doma. A je mi dobře.”
Velmi silná myšlienka a takisto sa s nou stotožnujem :) Aj ked teda mal by som aj ja začať viac na sebe makať…. Bohužial už aj na moju milovanú cyklistiku nieje moc času koli škole a compu :(
@Hlander: Týdenní plánování znám určitě, knížku od Petra Pacovského jsem četl také (byť dříve, kdy jsem ještě nebyl tolik “ready”), ale ještě jsem se k jeho aplikování tak úplně nedostal. Klasicky mi chybí ten správný nástroj. Možná to bude znít jako výmluva, ale já jsem na ně vážně strašně náchylný. Doufám, že se situace zlepší v létě, kdy bych si měl pořídit MacBook a spolu s ním i To-Do aplikaci Things pro desktop, která obsahuje Oblasti odpovědnosti a podobné skvělé věci. V současné verzi na iP jsem trochu dost limitován.
Zkoušel jsem si vytvořit i vlastní týdenní plánovač (papírový), ale taky se to nesetkalo s úspěchem. Někdy se do toho budu muset holt opřít pořádně :).
@Tomáš Mann: Žádná myšlenka ze své podstaty nemůže být původní, vždy stavíme na své předchozí zkušenosti. Myšlenky v tomto článku obsažené jsou kombinací myšlenek zejména od Steva Pavliny a Leo Babauty, jejichž funkčnost jsem si ale ověřil v praxi. O vnější a vnitřní motivaci se toho píše opravdu hodně. Stejně tak o stanovování cílů.
@dadmtb: Vždycky je dost času ;). Záleží na tom, jak si stanovíš priority – pokud ti je PC přednější než cyklistika, pak nemá smysl stěžovat si, že kolo nestíháš ;). Pokud na kolo nemáš čas, tak pro Tebe zřejmě není tolik důležité, ergo Ti vlastně nevadí, že na něm nejezdíš :).
@Pavel Králíček: Nj máš s tým pravdu ale zase až tak štastný z toho, že nestíham cyklistiku niesom. Tu sa do toho skor vkladá veľa faktorov ako zárobok, vidina užívania si zárobku prevažuje nad cyklistikou aj ked teda vlastne samotne užívanie bude na biku a investiciami do biku a PC :D takže momentálne už sám neviem čí som… :D
@Pavel Králíček: Tohle třeba moc nechápu, ale to je fuk. :-) Když chci, tak stačí kus papíru a tužka, a když nechci, tak mi žádná berlička v podobě sebedokonalejšího nástroje nepomůže. Ale každý to máme jinak a to je asi dobře. :-)
@Pavel Králíček: Souhlasím, žádná myšlenka není 100% originální a člověk staví na svých zkušenostech a myšlenkách druhých. Jsem rád, že jste zmínil Steva Pavlinu a Leo Babautu – zajímalo mne, kdo Vás inspiruje a kdo by tak mohl obohatit i mne. Samozřejmě i Vaše texty jsou pro mne přínosem – mají v sobě mnoho myšlenek, jejichž pravdivost jsem si i já ověřil v praxi a navíc ještě ono mladické nadšení, o které jsem už z velké části ve svých pouhých 24 letech přišel ;). Takže jen tak dál – těším se na další zajímavé články.
Inak ešte by ma jedna vec zaujímala. Tu píšeš: “Můžete vystudovat vysokou školu jen proto, že to chtějí Vaši rodiče, i když Vy byste radši jezdili po světě,” príde mi to ako zosobnený popis na teba…. Ale inde si písal, že chceš dokonca študovať dve výšky naraz tak teda ako? :D
Napadli mě dvě otázky. Je to o tom, že to byl špatný cíl nebo jsi byl slabí to udělat? Nechci ti sahat do svědomí, ale některé cíle jsou prostě pohodlnější. A podle mě není dobré nazývat ty nepohodlné nesprávnými.
@dadmtb: To je pak dobré se na chvilku zastavit, zamyslet se a zhodnotit, jestli je všechno tak, jak má být :).
@Tomáš Mann: Mladické nadšení, doufám, že mě nikdy neopustíš! :)
Pokud mohu dále doporučit, pak další z velikánů je rozhodně Stephen R. Covey. Hlavně 7 návyků skutečně efektivních lidí, to je základ.
@dadmtb: To je otázka, vysokou školu chci studovat tak z poloviny proto, že to chce mamka, a z poloviny proto, že mě ekonomie zajímá :). Ale cestovat místo toho po světě bych nechtěl, jen jsem se snažil odhadnout touhy jiných lidí ;).
@Martin Petrovič: Věř mi, že jsem se touto otázkou již zabýval, dokonce se o ní zmiňuji i v článku. A jsem pevně přesvědčen, že bych zvládnul udělat 100 kliků. Možná za dlouhou dobu, ale zvládnul. Nicméně to neudělám z důvodů uvedených v článku ;).
Samozřejmě tvrdit, že je cíl špatný, protože ho člověk nedosáhne, je hloupost, ale to já přeci nedělám :).
@Pavel Králíček: Nj s tým cestovaním si to uhádol, kamarát chce ísť stopom do Japonska :DDDD Cez more asi prepláva abo čo :DDD
“Kdybych žil normální život, chodil ven, chlastal, tak bych větší svaly jistě ocenil, jenže já sedím doma. A je mi dobře.”
občas mi to připadá jako odsuzování .) Jseš teenager jednou v životě a je opravdu hezké, že to využíváš takto produktivně, avšak to chce občas taky vylézt ven a něco dělat pro vlastní pobavení – Myšlenky Anthonyho Robbinse v tomto jsou docela ojedinělé – uznává osobní rozvoj při vedení normálního způsobu života, v tom smyslu, že se u toho i bavíš…
@KirSo: Máš pravdu, že lidi často odsuzuji, jsem si toho vědom a nejsem za to rád :). Ale povahově jsem introvert, takže by se mohlo zdát, že se pořád musím nudit doma, ale mě to doma baví :). Bavím se při čtení knížek, článků na internetu, blogů, ebooků, koukáním na seriály. Pobyt mezi lidmi venku mě nijak zvlášť nenaplňuje ;).
Jasně, absolutně chápu, ale znemožňuješ si tak vyhledání nových sociálních kontaktů, které třeba i později budeš moci využít, v podstatě introverze je lečitelná .) Ja taky nepohrdnu všemi těmi věcmi, které jsi napsal, ale věř mi, dříve či později tě to omrzí…
presne tak jak pise kirso , v podstate som chcel komentovat toto “Kdybych žil normální život, chodil ven, chlastal, tak bych větší svaly jistě ocenil, jenže já sedím doma. A je mi dobře.” uz po precitani clanku ale kirso to vlastne napisal za mna. mozu uviest na svojom priklade.
Po skonceni skoly som bol aj ja taky domased , a celkom dlho. A myslim ze po tejto dobe kedy som chodil len do prace domov sa zacali na mne prejavovat priznaky xenofobie. urcitim sposobom som sa aj bal, treba ist aj na postu ako ty popisujes v clanku “Líná huba, holé neštěstí”. Proste som stratil kontakt s okolim a ani ma to nemrzelo lebo som mal “PC” :P
A tak som si povedal ze musim, budem chodit von chlastat do baru za kamosmi po diskotekach a tak. Spociatku sa mi nehcelo ani ma to nelakalo a ani teraz nelaka , ale pre seba som si stanovil ze kazdu sobotu niekam vyrazim . a tak som si aj ja krizkoval “Křížek ke křížku, až je z toho řetěz :)” proste ze tu sobotu vonku vydrzim stoj co stoj.
ze zaciatku sa ma pytali ludia ci sa mi pokazil pc :D
no a tak som sa stal “spolocenskym”
Vediet komunikovat je dolezita vlastnost a vlastnost ktoru nepouzivas zabudnes. Podnikanie bez komuniakacie tiez nejde. Chces predsa podnikat?! :P