Pokud jste nečetli žádnou z knih od Stephena Coveyho, patrně nebudete vědět, co to znamená “myšlení typu výhra-výhra“. Tím pádem ani nevíte, o co všechno přicházíte.
Různé typy myšlení
Na světě existují miliardy lidí, tedy i milardy různých myšlení. Ale všechny se dají shrnout do několika základních typů. Abyste si to mohli lépe představit, jedním z nich je i kompromis – dvě strany se dohodnou na řešení přijatelném pro obě strany.
Abyste měli přehled, prohlédněte si následující (neúplný) seznam typů myšlení:
- Výhra-prohra – Když já vyhraji, ten druhý musí prohrát. Typické pro veškerý sport.
- Prohra-výhra – Radši prohraju, aby se druzí měli dobře. Typické pro lidi s nízkým sebevědomím, sebeúctou a sklonem k sebeobětování se.
- Prohra-prohra – Když nevyhraju já, tak ani vy! (Když nemám já krávu, ani soused ji nebude mít.) Zřejmě nejzhoubnější typ, určitě někoho podobného budete znát.
S těmito typy se běžně setkáváme, ale opomněl jsem ten nejdůležitější, kterému věnuji zbytek tohoto článku – výhra-výhra.
Myšlení typu výhra-výhra
Myšlení typu výhra-výhra je zřejmě nejkrásnějším, ale zároveň nejtěžším na osvojení. Vyznačují se jím jen ty největší osobnosti.
Popíšu vám krásnou ukázku z jedné z Coveyho knih:
Představte si hru – páku. Minutu budete se svým protivníkem zápolit, pokaždé, když jeden toho druhého porazí, tak dostane 10 centů. Jednoduché zadání, jednoduchá hra.
Jak byste soutěžili vy? Snažili byste se vyvinout maximální sílu a získat pro sebe co nejvíc desetníků? Předpokládám, že ano, co taky jiného?
Třeba myslet stylem výhra-výhra.
Stephen (Covey) nejdříve se svým soupeřem normálně zápasil, ale pak mu navrhl dohodu. Střídavě budou jeden druhé “porážet”, aby si oba vydělali co nejvíce.
Situace je výhodná pro oba, nikdo neprohraje, oba vyhrají – výhra-výhra.
Stephenův soupeř tomu zpočátku moc nevěřil, nesetkal se ještě s podobným myšlením, ale když viděl, že to skutečně funguje, že Stephen se dobrovolně nechává “porážet”, tak odhodil všechny pochybnosti a připojil se k němu.
Triviální příklad, můžete si říct. Ale čestně, napadlo by Vás to? Síla myšlení typu výhra-výhra je obrovská a sám jsem v jeho aplikování teprve na začátku. Přesto bych se s Vámi rád podělil o jednu vlastní zkušenost.
Jak jsem vyřešil domácí práce
Téma domácích prací bylo u nás doma dlouhou původcem různých rozmíšek, drobných hádek apod. Uklízení mě prostě nebaví a vždy jsem o něj byl žádán ve chvíli, kdy mě to prostě nevyhovovalo (psal jsem zrovna článek apod.).
Proto jsem nebyl zrovna přívětivý, zvlášť když to bylo několikrát denně. Dlouhá léta se s tím nic nedělalo, až se z toho stal určitý standard.
Mamka něco potřebuje – zahuláká na mě – já to buďto splním a budu pochválen, nebo nesplním a budu zlořečen.
Samozřejmě, že jsem to ve většině případů splnil, ale nedělal jsem to rád a pár slovních výměn tomu předcházelo téměř vždy.
Abych své knihy o osobním rozvoji neblahořečil příliš, řešení tohoto problému mě napadlo až notnou chvíli po jejich přečtení. Ale napadlo mě a to je hlavní.
A jaké že tedy je? S mamkou jsem se domluvil na půlhodince domácích prací. Jednoduše řečeno má mamka nárok ode mě vyžadovat denně půlhodinu na domácí práce.
Samozřejmě to má určité podmínky – kdy ona půlhodina bude, se domlouváme oba a předem, během ní nesmím odmlouvat (ani nechci) a to je vlastně všechno.
Kdybyste věděli, jakou to přineslo nám oběma úlevu! Já už nejsem každých pět minut vyrušován nějakým triviálním úkolem (odnes tohle támhle, podej mi tamto) a mamka je konečně spokojena, že jí s úklidem pomáhám. To byste se divili, kolik se toho stihne za půl hodiny!
Jaký je Váš postoj k domácím pracím? Slyšeli jste už někdy o myšlení typu výhra-výhra? Co si myslíte o tomto mém řešení?
Foto od rachel a. k.
Skvělý článek nabízející skvělé řešení. Také doma podobným způsobem občas zápasím. Děkuji za super tip. :-)
Mám doma taky takové pakty. Je vše daleko jednodušší, když jsou daná pravidla.
@Omnius: Není zač, sám jsem rád, že jsem to takhle přijatelně vyřešil a pokud to pomůže i ostatním, pak by to bylo super :).
@Martin Petrovič: To každopádně, ale je také důležité, aby pravidla byla výhodná pro obě strany, tedy výhra-výhra :).
doma jsem měl naprosto stejné podmínky :-) taky zrovna v nejnevhodnější dobu bylo slyšet komandování a úkolování- nyní zjištuji jak skvělé je bydlet sám :-) člověk se řídí dle svých plánů a nikdo mu do toho nekecá- nevýhoda je snad ta že vše dělá sám takže nikdo nepomáhá :-) jinak knihu jsem přečetl a vřele doporučuji- vlastně to byla ona kdo mne nakopl k větší aktivitě
Tak přesně tímto způsobem jsem vyřešil stále se opakující neshody s přítelkyní. A že to dalo zabrat – vymyslet jak na to. Škoda že jsem si tento článek nepřečetl cca před půl rokem :)