Petr Mára je jedním z mála lidí, kteří se v ČR věnují metodě Getting Things Done na poněkud vyšší než uživatelské úrovni, neboť je jejím aktivním školitelem a propagátorem. Také aktivně podniká, vlastní 13″ MacBook a spolu s Honzou Březinou natáčí videocast Digit. Co víc si přát?
Takže hurá na rozhovor…
Ahoj, všeobecně se o tobě ví, že jsi něco jako “profík” přes GTD, dokázal bys nějak jednoduše vysvětlit, v čem spočívají hlavní výhody této metody?
Ahoj Pavle, David Allen, tvůrce metody GTD, ji označuje jako stress-free productivity. Což je jednoznačně výstižné označení. V principu sice jde o to být produktivní a efektivní, ale ten primární cíl je zbavit se stresu a minimalizovat čas strávený prací. A samozřejmě zamyslet se nad tím, proč dělám věci, které dělám a kam směřuji, respektive, kam se chci v průběhu následujících let posunout. K tomu GTD využívá několik návyků, které je potřeba si osvojit a začlenit je do svého života. Tahle změna je zpravidla to nejtěžsí, ale stojí za to.
Jak se vůbec může běžný smrtelník stát školitelem GTD? Je nutné podniknout strastiplnou cestu, na jejímž konci poutníka David Allen pomyslným GTD mečem pasuje na oficiálního školitele?
Stejně jako u všeho jiného – prostě si řekneš, že to chceš dělat :) Ta myšlenka mě nějaký čas lákala a než jsem podnikl jakékoliv kroky, oslovila mě jedna společnost, že chce projít tréninkem produktivity. Bral jsem to jako signál k tomu, abych začal na školeních pracovat. Samozřejmě jsem jednal i přímo s Davidem Allenem, kterého jsem měl možnost potkat na letošním GTD summitu, ale jeho společnost v současné době necertifikuje samostatné konzultanty. Aktuálně jsou v situaci, kdy se snaží GTD dostat více do světa a hledají partnery mimo USA. Program pro samostatné konzultanty připravují, ale ještě není v běhu. Tudíž školení dělám dle vlastních postupů.
Ohromná popularita GTD způsobila, že vzniklo i pár jejích klonů. Zřejmě nejznámější z nich je ZTD od známého blogera Leo Babauty, setkal ses už s ní? Co si o ní myslíš?
ZTD znám, stejně jako Lea (nikoliv osobně). Leo Babauta se mi libí svým zaměřením na jednoduchost – tomu fandím a věřím, že to je správná cesta. Vždy když začnu cokoliv komplikovat, v hlavě se mi rozsvítí nápis: “Keep it simple, stupid!” Jednoduchost je klíčem k úspěchu a to je také důvod, proč řešení jako je iPod nebo iPhone získávájí takovou oblibu. Lidé nechtějí číst stohy manuálů. Chtějí věci používat. Zpravidla hned. [Číst dále]
Možná to nevíte, ale ranní ptáče, dál doskáče. Říká to moje babička a nemám důvod jí nevěřit.
Už nějakou dobu vstávám “zbytečně” brzo, konkrétně v 6:00 s tím, že mým konečným cílem je 5:30. Vstávání mám ztíženo tím, že pokud spím méně než, řekněme, osm hodin, začne mě urputně bolet hlava. Dříve jsem vstával zhruba v 7:00, ale mohl bych klidně vstávat i v 7:45, protože to mám do školy asi 200 metrů.
Ono celý můj “spánkový management” je prapodivný, ale o tom Vám třeba povím někdy jindy.
Vstávat brzy doporučuje kdekdo, nejznámější (a nejlepší) je zřejmě článek Steva Pavliny How To Become An Early Riser. Rád bych se s Vámi také podělil o pár tipů, proč je dobré vstávat brzy. [Číst dále]
Určitě to znáte, sednete k počítači, spustíte Váš oblíbený internetový prohlížeš a už to jede. Twitter, Facebook, RSS čtečka. Kontrolujete, co je kde nového, přečtete všechny články, nové Twíty i statusy na Facebooku. Ale co teď?
Je na čase začít “dělat kolečka”.
To znamená neustále kontrolovat sérii stránek po sobě, většinou Twitter, Facebook a RSS čtečku plus další podle vlastní libovůle. Co na tom, že “refreshujete” Twitter každých pět minut (kdyby pět!), co kdyby náhodou někdo něco nového napsal, že?
Ve výsledku skončíte u toho, že půl i více hodiny neustále překlikáváte z jednoho na druhé a ztrácíte jen čas. Nebojte se, nikdo se tomu nevyhne. Já jsem ještě nedávno byl také obětí, nicméně jsem se tohoto zvyku dokázal zbavit. [Číst dále]
Týdenní plánování jsem si chtěl vyzkoušet už dlouhou dobu, ale nikdy jsem se k němu pořádně neodhodlal. Nenacházel jsem žádný vhodný nástroj, tak jsem na něj zanevřel. Nyní jsem se ale do něj vrhnul. Bez nástroje, jen s listy papíru.
Nejvíce mě namotivoval článek na blogu Think Simple Now, který se jmenuje The 4 Hour Workday. Scott H Young (jedná se o hostující článek) v něm píše, jak zvládá veškerou svou práci za čtyři hodiny denně a má díky tomu spoustu volného času.
Zmiňuje se v něm o seznamu denních/týdenních úkolů, který jsem právě minulý týden vyzkoušel. Jednoduše jsem si vzal dva čisté listy papíru, jeden nadepsal Weekly MITs (Most Important Tasks) a druhý Daily MITs.
Poté jsem na týdenní seznam dal nejdůležitější úkoly pro daný týden, např. udělat referát do školy, doprogramovat hru (také do školy), editovat a odeslat hostující článek pro MítVšeHotovo a další. Celkem jich bylo pouze šest. [Číst dále]
Pokud jste si někdy položili otázku, co že to vlastně ono všude omíláné GTD, neboli Getting Things Done, je, pak pro Vás mám dobrou zprávu.
Jeden z mála lidí v Česku, možná jediný, kdo pořádá GTD školení, Petr Mára, se o metodě GTD pěkně rozhovořil v nejnovějším díle Digitu s pořadovým číslem 29.
Zabývá se tam metodou GTD od začátku, tak aby ji představil někomu, kdo o ní ještě nic neslyšel. Já osobně jsem se nedozvěděl téměř nic nového, ale znovu jsem si osvěžil celkový pohled na koncepci GTD. K čemu vůbec slouží, jak fungují její mechanismy z vyšší perspektivy apod.
Pokud byste rádi s GTD začali, nebo se o ní jen chcete něco dozvědět, Digit #29 je ideálním místem.
Neustále se setkávám s lidmi, kteří nemají čas. Rádi by začali konečně dělat něco pro sebe, začít třeba sportovat, věnovat se více blogování, napsat knihu, ale nemají čas. Zádrhel je v tom, že každý člověk, malý či velký, černý či bílý, má času stejně. Přesně 24 hodin denně.
A je jen na něm, jak se svým časem naloží, jinými slovy, čemu dá přednost. Když slyším někoho tvrdit, že “nemá čas”, často se zeptám, co musí dělat jiného? Když mi vyjmenuje několik věcí, které musí udělat a kvůli kterým mu čas prostě nezbývá, tak se snažím najít způsob, jakým onen čas najít.
Často se tak dostávám k otázce, která s time-managementem úzce souvisí – stanovováním priorit. [Číst dále]
V poslední době přebírá email jednoznačně úlohu, která dříve patřila komunikaci papírové – dopisům všeho druhu. Kromě veškerých pozitiv ale má ale i svá úskalí, může např. způsobit i emailovou závislost, neboli obsesivní kontrolování emailové schránky.
Většina běžných lidí kontroluje svůj email na Seznamu maximálně jednou denně. Nemají důvod to dělat častěji – důležité informace se dozvídají jinak a komunikují spíše po telefonu. Ale pro nás, lidi od počítačů (jak se občas sám ze srandy označuji), je primárním nástrojem komunikace právě email.
Pro mě osobně je email středobod mých veškerých internetových aktivit, dozvídám se skrze něj o nových komentářích na blozích, dění na Facebooku i Twitteru a samozřejmě dostávám i běžné emaily od jiných smrtelníků. Často tak dostanu přes 50 emailů denně, což je pro většinu mých vrstevníků číslo nevídané. [Číst dále]
I když jsem pár knih o time-managementu přečetl již v minulém roce, svůj čas jsem si začal alespoň minimálně organizovat až v poslední době. I kdybych se totiž snažil sebevíc, nebylo co organizovat.
Zřejmě nejznámější metodou pro organizování času (ale i života) je v součastnosti GTD, neboli Getting Things Done. Jejím principem je, že dostanete veškeré své závazky, úkoly a záležitosti z hlavy ven do nějakého systému, kterému důvěřujete a kde všechny činnosti můžete dále pohodlně spravovat.
Když se vám podaří dostat vše ven, měl by se dostavit stav mysli zvaný “mysl jako voda”, kdy se nemusíte soustředit na to, co musíte všechno udělat, ale můžete volně přemýšlet nebo se věnovat opravdu na 100% aktuálnímu úkolu. [Číst dále]
Pokud se snažíte osvojit si nějaký nový zvyk, určitě jste narazili na malé problémy, drobné prkotiny, kvůli kterým se vám třeba do psaní článků, dělání kliků, nebo čehokoliv jiného, prostě nechce.
Jsou to takové drobnosti, které Vás třeba jen trošku otravují, znepříjemňují Vám práci, prostě Vás obtěžují.
Někdy Vás ani nemusí otravovat, prostě to jen není to správné. V běžné restauraci se sice najíte, ale s resturací s michelinovskou hvězdičkou se to nemůže srovnávat. Přitom výsledek je stejný – najíte se.
Řemeslníci toto dobře vědí, a proto mají opravdu hodně specializovaného nářadí. S každým se sice dá udělat jen jedna věc, zato ale dobře a bez toho, aby to člověka otravovalo. Ten nástroj je pro svou práci prostě “jako dělaný”.
Zkoušeli jste někdy štípat dříví obyčejnou sekerou? A měli jste někdy v ruce sekeru Fiskars? Pokud ne, tak o dost přicházíte. Efektivita, požitek a výkon jsou s “Fiskarskou” diametrálně odlišné. Z původně noční můry se díky opravdu vhodnému nástroji může dokonce stát Vaše oblíbená činnost. [Číst dále]
