Petr Mára je jedním z mála lidí, kteří se v ČR věnují metodě Getting Things Done na poněkud vyšší než uživatelské úrovni, neboť je jejím aktivním školitelem a propagátorem. Také aktivně podniká, vlastní 13″ MacBook a spolu s Honzou Březinou natáčí videocast Digit. Co víc si přát?
Takže hurá na rozhovor…
Ahoj, všeobecně se o tobě ví, že jsi něco jako “profík” přes GTD, dokázal bys nějak jednoduše vysvětlit, v čem spočívají hlavní výhody této metody?
Ahoj Pavle, David Allen, tvůrce metody GTD, ji označuje jako stress-free productivity. Což je jednoznačně výstižné označení. V principu sice jde o to být produktivní a efektivní, ale ten primární cíl je zbavit se stresu a minimalizovat čas strávený prací. A samozřejmě zamyslet se nad tím, proč dělám věci, které dělám a kam směřuji, respektive, kam se chci v průběhu následujících let posunout. K tomu GTD využívá několik návyků, které je potřeba si osvojit a začlenit je do svého života. Tahle změna je zpravidla to nejtěžsí, ale stojí za to.
Jak se vůbec může běžný smrtelník stát školitelem GTD? Je nutné podniknout strastiplnou cestu, na jejímž konci poutníka David Allen pomyslným GTD mečem pasuje na oficiálního školitele?
Stejně jako u všeho jiného – prostě si řekneš, že to chceš dělat :) Ta myšlenka mě nějaký čas lákala a než jsem podnikl jakékoliv kroky, oslovila mě jedna společnost, že chce projít tréninkem produktivity. Bral jsem to jako signál k tomu, abych začal na školeních pracovat. Samozřejmě jsem jednal i přímo s Davidem Allenem, kterého jsem měl možnost potkat na letošním GTD summitu, ale jeho společnost v současné době necertifikuje samostatné konzultanty. Aktuálně jsou v situaci, kdy se snaží GTD dostat více do světa a hledají partnery mimo USA. Program pro samostatné konzultanty připravují, ale ještě není v běhu. Tudíž školení dělám dle vlastních postupů.
Ohromná popularita GTD způsobila, že vzniklo i pár jejích klonů. Zřejmě nejznámější z nich je ZTD od známého blogera Leo Babauty, setkal ses už s ní? Co si o ní myslíš?
ZTD znám, stejně jako Lea (nikoliv osobně). Leo Babauta se mi libí svým zaměřením na jednoduchost – tomu fandím a věřím, že to je správná cesta. Vždy když začnu cokoliv komplikovat, v hlavě se mi rozsvítí nápis: “Keep it simple, stupid!” Jednoduchost je klíčem k úspěchu a to je také důvod, proč řešení jako je iPod nebo iPhone získávájí takovou oblibu. Lidé nechtějí číst stohy manuálů. Chtějí věci používat. Zpravidla hned. [Číst dále]
Možná to nevíte, ale ranní ptáče, dál doskáče. Říká to moje babička a nemám důvod jí nevěřit.
Už nějakou dobu vstávám “zbytečně” brzo, konkrétně v 6:00 s tím, že mým konečným cílem je 5:30. Vstávání mám ztíženo tím, že pokud spím méně než, řekněme, osm hodin, začne mě urputně bolet hlava. Dříve jsem vstával zhruba v 7:00, ale mohl bych klidně vstávat i v 7:45, protože to mám do školy asi 200 metrů.
Ono celý můj “spánkový management” je prapodivný, ale o tom Vám třeba povím někdy jindy.
Vstávat brzy doporučuje kdekdo, nejznámější (a nejlepší) je zřejmě článek Steva Pavliny How To Become An Early Riser. Rád bych se s Vámi také podělil o pár tipů, proč je dobré vstávat brzy. [Číst dále]
V druhé polovině roku 2008 jsem neustále “ležel v knížkách”. Hltal jsem jednu za druhou, o osobním rozvoji, penězích, investování, time-managementu. Všechno.
Vysloužil jsem si i od svého okolí notnou dávku posměchu. Ptali se mě, jestli už jsem tedy vydělal ten milion a podobné strašně vtipné otázky. V tu dobu jsem bohužel neměl v ruce žádná fakta, kterými bych je odpálkoval (milion na kontě), ale přesto jsem četl dál.
Vyčítáno mi bylo zejména přílišné “utrácení” za knížky. Objednával jsem vždy ve vlnách zhruba po pěti, takže se cena pohybovala okolo 1500Kč. A kdo tolik utrácí za knížky, ještě k tomu “ty divné”, že?
Nejen kvůli tomu jsem ze sebe neměl úplně dobrý pocit, že jen čtu a nic nedělám, ale takhle s odstupem času vidím, že čtení svůj účel splnilo. [Číst dále]
Možná si to neuvědomujete, ale každý z nás žije ve skutečnosti ne jeden, ale hned tři životy. Kdysi dávno jsem o tom četl kdesi ” v knížkách”, ale nyní jsem si na to vzpomněl v souvislosti s tím, co jsem zase prováděl ve škole.
Každopádně v tomto článku bych Vás s myšlenkou tří životů rád seznámil, začněme tedy rovnou jejich rozdělením.
3 životy
Naše “životy” jsou vlastně určitými vzorci chování, které aplikujeme na různých místech a při různých příležitostech. Jinak se chováme doma, jinak venku s kamarády. Až je to s podivem, kde se určité chování v nás bere? [Číst dále]
Tohle pořekadlo jsem v mládí slýchal hodně často. A slýchám ho ještě pořád. Měl jsem (a v menší míře ještě mám) totiž velký problém o něco si říci a obecně mluvit s cizími lidmi, kteří jsou na “vyšší úrovni”.
Byl tak pro mě problém koupit si zmrzlinu, chodit do obchodu, mluvit s učiteli jinak, než při hodině apod.
S internetem je vše jednodušší
Díky internetu se má situace rapidně zlepšila – nemusím totiž mluvit s nikým. Stačí psát. A to je pro mě ohromná výhoda, protože mě psát baví a rozhodně se psát nestydím.
Namísto konverzace z očí do očí můžu používat email, IM, nebo Twitter.
Ale i v “reálném životě” začínám dělat pokroky – už umím vyzvednout na poště balík, vložit peníze na účet a podobné věci :). Pro mě je to pokrok nehorázný. [Číst dále]
Často kolem sebe vidím situace, kdy lidé soudí druhé jen podle toho, v jaké situaci se zrovna nacházejí. Tlustí jsou nezodpovědní, protože se bezuzdně přežírají, feťáci jsou životní ztroskotanci a bezdomovci nemají naději na dobrý život.
To jsou samozřejmě extrémní případy, ale na těch se vše ukazuje nejlépe.
Lidé pak dají rovnítko i mezi lidi, kteří jsou značně odlišní. Na jedné straně obézní dáma, která pokračuje ve svém životním stylu vesele dál, na straně druhé také obézní dáma, která se ale rozhodla cvičit, jíst zdravě a zhubnout.
Obě dámy jsou sice tlusté, ale asi chápete, která z nich mi připadá “lepší”, že?
Proto si u lidí snažím spíše všímat, na jaké jsou cestě, než kde zrovna jsou.
Je totiž důležité se nad otázkou “Kam mě moje cesta zavede?” občas zamyslet.
Je hloupé jezdit do Izraele, když chcete být v Las Vegas, a opačně. [Číst dále]
Pokud jste se rozhodli, že budete nějak, byť jen o malou trošku, vyčnívat z davu, zaděláváte si na malér. Velký malér. Lidé Vás totiž nebudou mít rádi.
Samozřejmě ne všichni, ti “dobří” Vás budou možná obdivovat, podporovat a povzbuzovat, ale mnohem častěji se setkáte s jiným druhem lidí. V angličtině pro ně existuje dokonalý termín – “haters”.
Český překlad tohoto slova zní “nenávistník”, ale to mi nezní tak dobře. Budu tedy dál používat slovo hater [hejtr].
S takovými lidmi se budete setkávat na každém kroku, jsou jich všude spousty. Důležité je ale na ně v žádném případě nedat a nenechat si kazit náladu. [Číst dále]
I když žijeme ve velmi vyspělé zemi (ano, myslím Českou republiku), tak si často možná neuvědomujeme, jak dobře se máme a jakými skvělými příležitostmi jsme byli obdarováni.
Nejsem jiný. Jsem nespokojený s tím, jak si žiju, že nemám věci, které bych chtěl mít, knížky, které bych chtěl přečíst. Je tolik věcí, na které si člověk může stěžovat. A je to navíc strašně jednoduché.
Když se ale na své životy podíváme z kontextu celé zeměkoule, většinou si žijeme dost nad poměry. Někteří lidé musí vystačit s méně než (v přepočtu) 50Kč denně, nemají přístup k čerstvé vodě apod. Proti tomu si žijeme jako králové.
Aby si toto ale člověk uvědomoval stále, je potřeba určitá změna myšlení. Ta ale nenastane jen tak z ničeho nic. Pro tu jsou potřeba každodenní drobné krůčky, které ve výsledku změní náš život k nepoznání. [Číst dále]
I když pořád o nějaké formě osobního rozvoje čtu, ještě jsem se nikdy nesetkal s tím, co to vlastně “osobní rozvoj” znamená. Pro ty, kterým to vrtá hlavou, jsem si připravil vlastní definici tohoto sousloví.
Osobní rozvoj podle mého vyjadřuje touhu většiny lidí po lepším životě. V jakémkoli slova smyslu. Ale jestliže někteří o tom jen mluví, tak druzí by s tím i něco udělali. A pro ty jsou tu knihy na toto téma, blogy a audionahrávky.
Touha po lepším životě většinou znamená, že dotyčný chce více peněz, žít v luxusu a nemuset denně pracovat od osmi do pěti. Na tom není nic špatného.
Zároveň to může také být snaha měnit sám sebe, stávat se lepším člověkem – usměvavějším, pozitivně naladěným, pracovitým, čestným. Zkrátka člověkem s takovými vlastnostmi, které si spojujete s pojmem “dobrý člověk”. [Číst dále]
