6 změn

Tento rok jsem se inspiroval známým blogerem Leo Babautou a jeho programem 6Changes.com. V něm doporučuje vybrat si 6 zvyků, které si chcete letos osvojit a každému z nich věnovat plné dva měsíce.

Díky tomu, že se budete vždy soustředit jen na jeden (nebo dva) návyky po celé dva měsíce, úspěšnost osvojení bude ještě vyšší.

Mé první dva návyky se týkají ranního vstávání a každodenního psaní. Během prvních dvou měsíců se chci dostat na hranici 1000 napsaných slov denně a vstávání v 5:00 každý den. Jdu na to velice pomalu a postupně: První týden jsem psal jen 50 slov denně a vstával každý den o 5 minut dříve. Druhý týden již píšu denně 100 slov, ale vstávám stále stejně v 6:30, aby změna byla ještě plynulejší.

Z dalších zvyků si budu chtít ještě osvojit každodenní běhání, důslednější kontrolu financí, decluttering (= debordelizace) a takové trochu obecnější “být organizovanější”. Tam zřejmě budou spadat takové věci jako denní rutiny, návyky spojené s GTD atd.

Uvažoval jsem ještě, že bych se pokusil o variaci systému Benjamina Franklina známého jako 13 Virtues (13 ctností), ale to si ještě pořádně promyslím. Benjamin Franklin identifikoval 13 ctností, které by rád měl a snažil se prožít každý den tak, aby se proti nim nijak neprohřešil. Svůj pokrok sledoval na malých kartičkách a za každý prohřešek udělal tečku. Cílem samozřejmě bylo neudělat tečku žádnou.

Tumblr

Abych s plněním svých zvyků opravdu vydržel, založil jsem si nový “blog”, který už od spuštění ležel některým lidem v žaludku. Ale to jen proto, že plně nepochopili, k čemu bude sloužit. Naleznete jej na adrese zivotamenic.tumblr.com a dočtete se tam každý den, jak jsem si vedl.

Není to tedy nějaké extra užitečné čtení, ale přesto bych vám byl vděčný, kdybyste mou cestu sledovali. Pomáhá mi, když vím, že nemůžu zklamat lidi, kteří každý den čtou, jak si vedu.

Můžete přímo odebírat RSS onoho blogu (odkaz), nebo každý den sledovat můj postup v pravém menu zde na Životaměniči, případně, pokud mě máte v přátelích na Facebooku, můžete číst články přímo tam.

Tamní články se snažím omezit na pouhých 50 slov, neb více potřeba není a alespoň se naučím psát stručně. Né, že bych to snad neuměl i bez toho.

Už za první dva týdny jsem se toho spoustu naučil, takže se snad budete moci těšit i na další články o osvojování zvyků, cílech atd. Když budu psát 1000 slov denně, tak by nějaký ten článek snad i vzniknout mohl.

Budu se snažit psát i jakási týdenní shrnutí sem na Životaměnič, ale zatím jsem na to neměl dostatečnou “psavou” kapacitu. Vždyť jen tento článek vzniká asi týden vždy po 50 slovech. Třetí týden už ale budu psát denně slov 200, takže už bude alespoň kapat, když rovnou neprší.

Závěrem…

Vás čtenářů se tedy týkají jen některé novinky:

• začnu znovu více psát
• budu rád když budete sledovat zivotamenic.tumblr.com
• každou neděli se zřejmě budete moci těšit na týdenní shrnutí

Přeji vám tedy do nového roku jen to nejlepší.

Člověk by neřekl, jak je těžké po pár měsících znovu začít psát. Je to těžké až běda. Právě v tuto chvíli písmena doslova potím, proto to možná nebude tak čtivé jako obvykle, ale jako příslib do budoucnosti musí tento článek stačit.

Abych tedy začal…

Vezmu to tak nějak chronologicky. Mám sice děravou paměť a deníček si nikde nepíšu, ale snad se mi podaří vzpomenout si na ty nejdůležitější události z roku minulého.

Leden

Leden byl pro mě ve znamení neustálého psaní. Dal jsem si totiž předsevzetí, že každý den napíšu alespoň jeden článek, což jsem snad splnil. S tímto předsevzetím jsem ale déle než jeden měsíc nevydržel, protože a poněvadž toho na mě bylo moc.

Neberu to jako neúspěch, za tento měsíc vyšlo na PavelKrálíček.cz pěkných 16 článků, což je možná dosavadní rekord.

Únor

V únoru stojí za zmínku snad jen pořádání valentýnského projektu (“řetězovky”), která se docela ujala. Nic jiného si nepamatuji.

Březen

Březen už byl ale přelomový více, protože jsem založil nový blog – Životaměnič, a zároveň napsal některé hodně dobré (z mého pohledu) články na PavelKrálíček.cz. Můžete si je znovu přečíst v Archivu.

Duben

V dubnu jsem pořádal velkou týdenní soutěž, do které se mi podařilo sehnat i spoustu cen. Nevyvaroval jsem se sice některých chyb, ale jinak proběhla naprosto bezvadně.

Dále už začíná má paměť trochu děravět, protože se nemá o co přít. Zatím jsem totiž tak nějak vzpomínal díky článkům na svých blozích. V květnu jsem totiž začal blogování flákat z jednoho prostého důvodu – začal jsem vydělávat na svůj vysněný MacBook..

Poprvé jsem si tak dokázal vydělat nějaké peníze na internetu (vlastně i v offline světě), zpočátku sice pomaleji, ale nakonec jsem potřebnou částku nashromáždit zvládl a nyní tak mohu psát již ze svého 13″ MacBooku Pro.

Ten jsem si pořídil v Americe, konkrétně na Floridě. Tam jsem byl na přelomu července a srpna na měsíčním jazykovém pobytu, což je asi největší událost tohoto roku.

Za ten měsíc, kdy jsem byl odkázán sám na sebe, se moje angličtina zlepšila tak o 300%, protože nebyli nikde žádní Češi (vlastně byli, ale já se s nimi naschvál nebavil), takže jsem prostě anglicky mluvit musel.

Poznal jsem taky konečně Zemi zaslíbenou, Ameriku. Procházel a proběhával jsem se ráno na liduprázdných písečných plážích, které sahali doslova “od nevidim do nevidim”, jedl v několika druzích fastfoodů, byl v Universal Studios, potkal strašnou spoustu skvělých lidí a prostě si to užil. Určitě to nebyla moje poslední návštěva.

Po návratu domů jsem se snažil začít trochu internetově podnikat, zatím se smíšenými úspěchy, proto jsem také neměl moc času na blogování (resp. jsem se mu nechtěl věnovat). Za poslední kvartál jsem tak nenapsal snad žádný článek, proto jsem i nyní tak psavě zrezivělý. To určitě cítíte sami z mého psaní.

Když vím, že nepodám ten nejlepší výkon, mohu buďto dál sedět na lavičce, nebo podat výkon alespoň nějaký. Rozhodl jsem se pro druhou možnost – snad toho nebudu litovat.

- – -
Obecně se dá říci, že rok 2009 pro mě byl rokem velkých změn a nových zkušeností. To je ale snad pro každého rok každý. Nepřestává mě udivovat, jak se člověk může za jediný rok změnit a je docela zábava pozorovat tyto změny sám na sobě – byť jen prostředníctvím článků na blogu.

Už se těším, až se třeba i tomuto článku zasměju za další rok.

- – -

Abych ještě jednou celý rok zrekapituloval, je podle mě dobré položit si následující dvě otázky:

Co se tento rok povedlo?

• Podařilo se mi vydělat dostatek peněz pro koupi MacBooku.
• Drasticky jsem zlepšil svou angličtinu nejen díky pobytu na Floridě.
• Podařilo se mi dosáhnout značných pokroků v oblasti GTD a osvojování si nových návyků, značnou část cesty mám ale před sebou.
• Začal jsem chodit na tréninky Wing tzun (čínské bojové umění).
• Zlepšil jsem se také trochu v komunikaci s lidmi (více se osmělil).
• Založil jsem Životaměnič.cz.
• Založil jsem Dobrodrůžo v USA, kam jsem psal o měsíci v “Améru”.
• Dokázal jsem pozvat Dominiku (Polka, co byla se mnou na Floridě) na “rande”. Tohle je pro mě opravdu zásadní úspěch, ať chcete, nebo ne. I když z toho pak nic nebylo.
• Vyhrál jsem orientační běh na letním sportovním kurzu se třídou.
• Konečně jsem byl na takovém automatu pro děti, kde můžete radlicí nabírat a různě přesypávat malé kuličky
• Byl jsem na koncertě Pio Squad.
• Koncem roku jsem se také tak nějak dal na vaření, ovlivněn pořadem S Italem v kuchyni. Pár jídel už jsem uvařil a většinou to nebylo špatné. Tenhle koníček mi určitě zůstane i do nového roku a možná o něm i napíšu nějaký ten článek.

Co se tento rok nepovedlo?

• Nepodařilo se mi zatím vybudovat značnější pasivní příjem z internetu, ale na tom hodlám neustále pracovat.
• Naštval jsem spoustu lidí, některé štvu i průběžně. Musím se naučit větší toleranci.
• Na dva dny v uplynulém roce nejsem extra hrdý, ještě si rozmyslím, jestli o nich chci psát.
• Založil jsem Eager.cz, což byl vážně přehmat.

- – -

To by bylo jako rekapitulace zřejmě vše. Ještě mám v plánu jeden, možná dva články o mých plánech pro rok 2010, protože s něčím budu potřebovat trochu pomoc. Takže se těšte, možná začnu zase psát…

Novinky na blogu

Květen byl teprve druhý měsíc, ve kterém jsem se řídil svým rytmem publikování článků, tedy v pondělí, ve středu a v pátek. A znovu jsem ani jednou nevynechal. Stejně jako v dubnu tak vyšlo 13 článků.

To nejlepší za květen:

• 5 důvodů proč vstávat brzy
• Jak jsem přestal dělat “kolečka” + 4 tipy jak můžete přestat i VY!
• Cíl: Koupit si ALU MacBook

Co se hostujících článků týče, nebyl jsem tolik aktivní jako minulý měsíc. Napsal jsem jen jeden pro MítVšeHotovo.cz – iPhone prokletí – 4 kroky jak se ho zbavit.

Cíl: Koupit si ALU Macbook

Pokud jste nezačali číst Životaměnič zrovna včera, pak určitě víte, že mám v plánu koupit si hliníkový Macbook. Po celý duben jsem se tak nejvíce soustředil na to, abych vydělal 6000Kč, jak jsem si předsevzal.

Byť se jednalo rovnou o ztrojnásobení předchozího maximálního výkonu, cíl jsem splnil. Za vše mohu poděkovat jedině psaní na zakázku, reklamu na svých blozích nějakou chvíli prodávat neviagra, takže mi z jejího prodeje logicky nemohly plynout žádné zisky.

Zatím jsem tedy na dobré cestě si Macbook skutečně v létě pořídit, ten den, kdy se konečně ocitne v mých rukách, zřejmě vyskočím vysoko do vzduchu. A ne jednou.

Nové zvyky

Během května jsem se kromě vydělávání peněz na Macbook soustředil také na jeden nový zvyk – psaní všemi deseti. Stanovil jsem si, že budu každý den 15 minut cvičit, převážně v programu ZAV, který vřele doporučuji.

Kromě asi dvou zaváhání, kdy jsem vynechal (nebo zapomněl zapsat), jsem se zvyku držel, protože se mi psaní všemi deseti bude do budoucna dost hodit a 15 minut denně lze zvládnout úplně v klidu. Nicméně i oněch 15 minut má své nezanedbatelné účinky – za ten měsíc jsem se vážně dost zdokonalil, v programu jsem se dostal o více než 100 cvičení a pár písmen dál. Ještě pár desítek dní a bude ze mě školená sekretářka :).

Plány – červen

V červnu bohužel končí školní rok a s ním i období, kdy mám jasně stanovený režim. Již první dva červnové týdny jsem byl pryč, první týden na letním sportovním kurzu se školou a druhý týden na dovolené v Chorvatsku. Na konci června ještě pojedu na školní výlet, na školní chatu Děvín atd., takže to bude obecně rozlítaný měsíc.

Neplánuji si osvojovat žádný nový zvyk, protože by kvůli přicházejícím prázdninám zřejmě vzal za své, zůstanu u cvičení psaní všemi deseti. Po prázdninách (lépe řečeno po měsíci v USA) bych se rád zase naplno vrhnul do práce na sobě, začal ráno běhat, upevnil si návyky spojené se ZTD a věnoval se dalším fajn věcem, třeba psaní článků :).

Jen tak mimochodem, tento článek píšu v Chorvatsku, v podpalubí naší pronajaté plachetnice, a docela se mi to zamlouvá. Uvažuji o tom, že bych si někdy v daleké budoucnosti jednu takovou plachetnici pořídil, nebyl by to marný životní styl. V souvislosti s tím se těším na příští rok, kdy bych měl začít dělat své první finanční krůčky, abych si zajistil pořádný budoucí, pokud možno pasivní, příjem. Těšíte se se mnou­?

Je na čase začít “dělat kolečka”.

To znamená neustále kontrolovat sérii stránek po sobě, většinou Twitter, Facebook a RSS čtečku plus další podle vlastní libovůle. Co na tom, že “refreshujete” Twitter každých pět minut (kdyby pět!), co kdyby náhodou někdo něco nového napsal, že?

Ve výsledku skončíte u toho, že půl i více hodiny neustále překlikáváte z jednoho na druhé a ztrácíte jen čas. Nebojte se, nikdo se tomu nevyhne. Já jsem ještě nedávno byl také obětí, nicméně jsem se tohoto zvyku dokázal zbavit.

Nabídnu jednoduchý návod, jak přestat neustále kroužit po různých internetových stránkách a marnit tak čas.

1) Kolik času trávíte na internetu?

Jako první je nutné si uvědomit, kolik času vlastně na internetu trávíte? A kolik z toho strávíte bezcílným surfováním a děláním “koleček”?

Zkuste si po dobu jednoho dne změřit, kolik času internetu věnujete. Myslím, že budete skoro zaručeni překvapeni a divit se, kde se tolik minut (hodin?) může brát?

Pokud si myslíte, že na internetu moc času netrávíte (a měření neprokáže opak), pak patříte mezi pár šťastných jedinců, kteří s děláním “koleček” nemají problém. Pro Vás je pak zbytek návodu zbytečný.

2) Proč vlastně jste na PC, potažmo internetu?

Položili jste si někdy otázku, proč vlastně na internetu jste? U mě je odpověď zřejmá, já se věnuji blogování, ale co vy ostatní, kdo blog nemáte?

Čtete zprávy, blogy, koukáte na videa, zkrátka se pouze bavíte? Znamená pro Vás internet čistě jen zábavu? Pokud ano, není na tom nic špatného. Jen je nutné si uvědomit, že i zábava by měla mít své hranice.

Internet pro Vás ale může být i prací, nebo zdrojem novinek, můžete se na něm bavit se svými přáteli, dělat prakticky cokoliv. Důležité je ale vědět, co je Vaším cílem.

3) Stanovte si časové limity

Může to znít na první pohled nesmyslně – “Stanovovat si časové limity, to je jako někde ve vězení!”, nicméně opak je pravdou.

Když si začnete stanovovat limity, uvidíte, že najednou začne zbývat čas i na věci, kterým už jste se dávno nevěnovali. Třeba čtení. Pro množství “prosurfovaných” hodin jste už neotevřeli knihu, jak je rok dlouhý. Znám to.

Já osobně jsem si stanovil denní limit i pro blogování – pouhou jednu hodinu. Během ní stihnu napsat jeden nový článek (když mám chuť), odpovědět na všechny komentáře, popř. emaily, a věnovat se dalším činnostem spojeným s blogováním (úpravy na blogu atd.).

Ani nevíte, jak rapidně se zvýšila moje produktivita, když jsem si poprvé vyhradil hodinu čistě pro blogování! Věděl jsem, že když během následujících šedesáti minut neudělám vše potřebné, už pro to nebudu mít ten den příležitost.

Dříve jsem “blogoval”, nebo jsem si to alespoň myslel, valnou část doby strávené na internetu. Byl to nehorázný klam, protože psaním článků, což je pro mě nejdůležitější činnost v rámci blogování, jsem trávil opravdu zanedbatelné procento ze všeho času stráveného “blogováním”.

Ve skutečnosti jsem pouze dělal “kolečka”.

Ale pokud na internetu nepotřebujete odvádět žádné výkony (psát články), ale jen se bavíte, stanovte si limity také. Můžete začít také s hodinou, nebo si zvolit jakýkoliv časový rámec, který vyhovuje Vaším dispozicím, co se volného času týče.

Každopádně pokud si stanovíte limit delší než 2-3 hodiny, tak to věru žádný limit není :).

4) Začněte dělat důležitější věci

Celým smyslem zbavování se návyku dělání “koleček” je, aby nám zbyl čas na důležitější věci. Nikdo totiž nepovažuje bezcílné surfování na internetu jako obzvlášť důležitou věc a já se nedivím, protože prostě důležité není.

Tisíckrát větší užitek má např. čtení, psaní článků, trávení času s kamarády, rodinou, procházky se psem, cokoliv. Jen ne tupé zírání do monitoru a počítání uběhlých hodin.

Možná se Vám stane, že si stanovíte hodinový limit, po něm skutečně odejdete od počítače, ale najednou nebudete mít co dělat. Nejhorší, co můžete udělat, je vrátit se zpět. Není možné porušit už jednou dané limity, radši dělejte cokoliv jiného, než abyste se vrátili k PC. Přece nechcete, aby se “kolečka” vrátila!

Vysloužil jsem si i od svého okolí notnou dávku posměchu. Ptali se mě, jestli už jsem tedy vydělal ten milion a podobné strašně vtipné otázky. V tu dobu jsem bohužel neměl v ruce žádná fakta, kterými bych je odpálkoval (milion na kontě), ale přesto jsem četl dál.

Vyčítáno mi bylo zejména přílišné “utrácení” za knížky. Objednával jsem vždy ve vlnách zhruba po pěti, takže se cena pohybovala okolo 1500Kč. A kdo tolik utrácí za knížky, ještě k tomu “ty divné”, že?

Nejen kvůli tomu jsem ze sebe neměl úplně dobrý pocit, že jen čtu a nic nedělám, ale takhle s odstupem času vidím, že čtení svůj účel splnilo.

Jednou nastane ten správný čas

Myslím, že v době čtení např. 7 návyků skutečně efektivních lidí, jsem ještě nebyl připraven. Myšlenkově, duševně, jakkoliv. Myšlenky jsem přijímal, nasával je jako houba, ale zatím jsem se podle nich ještě cíleně neřídil.

Nezačal jsem investovat, nerozjel žádné podnikání, nestal se lepším člověkem. Nic.

Nicméně jsem ve vzdělávání se pokračoval, každým dnem získával nové a nové informace, až jednoho dne prostě musel přijít zlom, kdy jsem všechno to, co jsem se za dlouhé měsíce naučil, začal aplikovat ve svém životě.

Nemám naprosto tušení, kdy se tak stalo, ale odhaduji, že začátkem roku 2009. Tehdy jsem si konečně začal pořádně organizovat svůj čas, zvládnul své novoroční předsevzetí a začal konečně měnit svůj život.

Nejedná se sice doposud o žádné gigantické změny, rozjetý vlak také nelze stočit o 90 stupňů doprava najednou, spíš do něj občas ze strany bouchnu a dostanu jej do správného směru postupně.

Také se Vám nedaří uplatňovat rady osobního rozvoje do svého života?

Pokud jste na tom jako já v minulém roce, určitě nezoufejte. Už to, že se o osobní rozvoj zajímáte, Vám dává nevídaný náskok oproti ostatním. Věřím, že pokud se nepřestanete neustále konfrontovat s myšlenkami “chytrých knih” a budete mít vůli se změnit, jednou svého cíle dosáhnete.

Připravil jsem pro Vás i menší návod, který by Vám měl pomoci při cestě za osobním rozvojem.

1) Neustále čtěte

Čtěte a čtěte a čtěte a čtěte. Čtěte. Samozřejmě o osobním rozvoji. Otevřete svou mysl novým myšlenkám, mějte vždy alespoň jednu knihu v záloze. Podívejte se i do veřejné knihovny, já jsem spoustu dobrých knih našel v sekci Psychologie.

Pokud už nemáte co na čtení, čtěte znovu knihy již přečtené. Nejen, že si myšlenky v nich obsažené znovu osvěžíte, ale třeba si všimnete věcí, které jste dříve opomenuli, nebo pochopíte myšlenky, kterým jste dříve plně nerozuměli.

2) Nepodlehněte negativním myšlenkám

Pokud Vaše okolí nebude sdílet nadšení pro osobní rozvoj, nenechte se odradit. Možná si vyslechnete pár posměšků a vtípků na Váš účet. Možná se nebudete cítit dvakrát dobře.

Odpusťte jim, nevědí, že Vám ubližují.

Zároveň se ale nechyťte do pasti teoretického snílka. Jen číst vážně nestačí, musíte rady aplikovat ve svém životě. Pokud ale zrovna nejste připraveni, nevěšte hlavu. Vytrvejte ve své cestě, jednou přijde ten správný okamžik.

3) Udržujte se v inspirativní nespokojenosti

Při čtení knih si představujte, jaké skvělé by to bylo, kdyby jste se všemi radami řídili. Nezačněte se ale obviňovat, že na to nemáte, myslete pozitivně, říkejte si:”Jednou budu takhle skvěle žít i já”.

Neustále mějte na paměti, že až nadejde ten správný okamžik, začnete rady konečně aplikovat. Nespokojte se s tím, že si budete jen číst o utopiích.

4) Až nadejde čas, jděte do toho

Jak praví slogan značky Nike – Just Do It. Prostě to udělejte. Začněte měnit svůj život. Po krůčcích. 15 minut denně, ale začněte.

Věřím tomu, že až nadejde ten správný čas, poznáte to. Nakumuluje se ve Vás dostatek vůle a chuti změnit se, najednou už prostě nebudete moci žít tak jako doposud. Zažijete výbuch sopky, jednoho dne, z ničeho nic, najednou začnete měnit svůj život.

Ani nebudete vědět jak.

Chápu, že byste radši řekli jasně, kdy ten okamžik nastane, jak se pozná a podobné věci. Ale nejde to. Každý jsme jiný, možná že Vy dokonce začnete všechny rady uplatňovat vzápětí, nebudete potřebovat ani žádné období “myšlenkové aklimatizace”.

Všechno je možné. Já chci jen povzbudit ty, kteří zatím setrvávají v nečinnosti a možná se proto necítí extra dobře. Změna je možná, ale nejde to hned. Pokud své snažení nevzdáte, věřím, že jednou budete odměněni.

Jak jste na tom VY?  Také rádi o osobním rozvoji čtete? A jak se vám daří rady uplatňovat ve svém životě?

Nejvíce mě namotivoval článek na blogu Think Simple Now, který se jmenuje The 4 Hour Workday. Scott H Young (jedná se o hostující článek) v něm píše, jak zvládá veškerou svou práci za čtyři hodiny denně a má díky tomu spoustu volného času.

Zmiňuje se v něm o seznamu denních/týdenních úkolů, který jsem právě minulý týden vyzkoušel. Jednoduše jsem si vzal dva čisté listy papíru, jeden nadepsal Weekly MITs (Most Important Tasks) a druhý Daily MITs.

Poté jsem na týdenní seznam dal nejdůležitější úkoly pro daný týden, např. udělat referát do školy, doprogramovat hru (také do školy), editovat a odeslat hostující článek pro MítVšeHotovo a další. Celkem jich bylo pouze šest.

Poté jsem si napsal seznam úkolů pro pondělí. Když jsem je všechny splnil, napsal jsem si ještě večer seznam pro úterý. A tak dále až do neděle. Vždy jsem měl na seznamu maximálně čtyři úkoly, které ale mají extrémní důležitost.

Většinou se jednalo o psaní článků, nebo právě úkoly z týdenního seznamu.

V čem je to kouzlo?

Dokud člověk má jen denní seznamy úkolů, nebo ani to ne, stane se, že některé úkoly se pořád odsouvají “na zítra”. Ale nikdy se na ně  nedostane.

Pokud si takový úkol napíšete na týdenní seznam cílů, prostě jej splnit musíte. Pořád jej máte na očích a víte, že do konce týdne musí být hotový.

Vážně to funguje, já jsem tak plně dokončil své portfolio, jakožto copywritera, které jsem zhruba měsíc odkládal.

Ale jelikož týdenní plánování používám pouze týden, určitě mám obrovské mezery. V tomto ohledu bych do plánování ještě rád zapojil koncept Stephena Coveyho zvaný Oblasti odpovědnosti.

Říká, že by člověk měl v každé své Oblasti odpovědnosti týdně vykonat alespoň jeden úkol, který bude mít největší pozitivní efekt.

Oblasti odpovědnosti si můžete představit jako své životní role, moje jsou např.

• Student
• Syn
• Bloger
• Copywriter
• Osobní rozvoj

A možná některé další. V každé z nich bych měl každý týden splnit alespoň jeden úkol, který by mě nějak posunul dopředu.

Minulý týden se mi náhodou podařilo vcelku uspět ve všech z nich:

• Jako student jsem udělal referát a doprogramoval hru.
• Jako syn jsem posekal zahradu, umyl auto a provedl drobnou debordelizaci pokojíčku.
• Jako bloger jsem napsal 7 článků + 1 hostující. (Zde je ještě určitě prostor pro zlepšení)
• Jako copywriter jsem napsal celkem 12 recenzí webů a dodělal portfolio.
• Z hlediska osobního rozvoje jsem se posunul zase o kus dál, neboť jsem zkusil týdenní plánování.

Jak už jsem řekl, mé konání bylo řízeno značným hnutím náhody, dobudoucna bych chtěl, abych se těmto rolím věnoval systematicky. Plánuji to na léto, kdy si koupím aplikaci Things pro desktop, která Oblasti zodpovědnosti podporuje, neboli až budu mít “ten správný” nástroj.

Jsem zvědav, jak se mi povede i v dalších týdnech, jestli u plánování vydržím, ale měl bych. Věřím si :).

Většina běžných lidí kontroluje svůj email na Seznamu maximálně jednou denně. Nemají důvod to dělat častěji – důležité informace se dozvídají jinak a komunikují spíše po telefonu. Ale pro nás, lidi od počítačů (jak se občas sám ze srandy označuji), je primárním nástrojem komunikace právě email.

Pro mě osobně je email středobod mých veškerých internetových aktivit, dozvídám se skrze něj o nových komentářích na blozích, dění na Facebooku i Twitteru a samozřejmě dostávám i běžné emaily od jiných smrtelníků. Často tak dostanu přes 50 emailů denně, což je pro většinu mých vrstevníků číslo nevídané.

Problém nastal teprve v okamžiku, kdy jsem dostal můj milovaný iPhone. I když on je v tom vlastně nevinně, za vše může mobilní internet od Vodafonu. Díky němu se můžu připojit téměř odkudkoli na území ČR a email tak kontroluji ve škole, na procházce se psem, někdy dokonce i na záchodě. Prostě všude.

Je mi jasné, že to rozhodně není ideální a měl bych s tím začít něco dělat. Mám to v plánu. Nerad jsem na čemkoliv závislý a když je to navíc závislost, která mi nic nepřináší, tak k čemu je? Pryč s ní!

Jsem sice v každém okamžiku v obraze, vím, co se zrovna děje, ale jsou mi tyto informace k něčemu? Těžko. Někde v terénu s nimi stejně nemůžu nic provést, na komentář neodpovím, mail taky nenapíšu (jde to, ale trvá to dlouho), maximálně si mohu naplánovat, že něco udělám, až se dostanu domů.

Mohla by to být dílčí výhoda, ale je nutné se zamyslet, jestli náhodou také něco neztrácím? Já myslím, že ano. Většinu času mimo počítač koukám jen do iPhonu, jestli náhodou není někde něco nového a ztrácím tak kontakt s vnějškem. Už se nevěnuji cílenému přemýšlení tak často, jako dříve, možná proto mě také v poslední době napadá mnohem méně nápadů na článek.

Ztrácím cenný čas, během kterého bych se měl naplno věnovat svému okolí, bavit se s lidmi, všímat si věcí a ne jen čekat, kdy mi přijde další email.

Povedlo se mi už zbavit se zvyku kontrolovat neustále všechno možné, když jsem na PC a je to vážně paráda! Daří se mi zvládat mnohem více věcí za mnohem kratší dobu a mám z nich lepší pocit. Místo bezcílného surfování (rozuměj průběžnému kontrolování GReaderu, Twitteru, Facebooku, …) trávím svůj čas cíleněji – hodinu věnuji blogování, tedy odpovídání na komentáře, psaní nových článků atp., další půl hodinu psaní na zakázku, a když už nemám co na práci, jdu si číst.

Ano, dobrovolně počítač vypínám a jdu se věnovat jiným věcem, což je věc v poslední době u mě nevídaná. Nevím, jak jsem mohl vydržet jen neproduktivně doslova sedět u PC a pořád něco dělat, když jsem ve skutečnosti nic nevytvořil, jen jsem marnil čas.

Nový systém, kdy věnuji online aktivitám jen striktně určené množství času mi vyhovuje mnohem více a je také mnohem efektivnější. Až jej vyladím k dokonalosti, bude to nevídaná úroveň produktivity! :)

Tak hurá na to.

Novinky na blogu

Na blogu se nestala žádná klíčová změna, co se třeba designu týče, nic podobného. Víceméně jen přibývaly články. Jsem rád, že jsem dokázal udržet nastavené tempo, tedy tři články týdně (po, st, pá). Celkem vyšlo článků 13.

To nejlepší za duben:

• Deník vděčnosti – cesta ke štěstí
• Důležitost správného nástroje
• Vždy se najdou nějací “haters” + jak se s nimi vypořádat
• Jak si organizuji svůj čas
• Myšlení typu výhra-výhra – půlhodinka domácích prací

Možná to nevíte, ale napsal jsem i pár hostujících článků. Publikoval jsem na jablicka.com a MitVseHotovo.cz, na obou stránkách svorně dva články:

• Creative Whack Pack – Nakopněte svoji kreativitu!
• NowDoThis – nejjednodušší ToDo aplikace
• Užitečné aplikace a hry pro iPhone #1 – Doodle Jump
• Užitečné aplikace a hry pro iPhone #2 – HabitCheck aneb mějte své zvyky pod kontrolou!

Nové zvyky

Minule  jsem si osvojoval tyto zvyky:

• Deník vděčnosti
• Program 100 kliků
• Psaní článků na týden dopředu

Od té doby se hodně změnilo a zůstal pouze Deník vděčnosti. Přes duben jsem jeho psaní jako zvyk značně upevnil a vynechal jsem jen jednou, kdy mi bylo večer strašně špatně a chtělo se mi umřít :).

Hodně mi pomohla aplikace HabitCheck, díky které jsem si vždy před spaním vzpomněl, že mám ještě zapsat, abych si pak následně mohl všechny zvyky “odškrtnout”.

Dělání kliků jsem opustil (nechci říct vzdal), neboť jsem si uvědomil, že to není cíl pro mě. Že je to cíl nesprávný. Zhruba tři týdny jsem se mu ještě věnoval, zůstal jsem ale u týdne číslo 4 (ze šesti), kdy jsem během cvičení udělal celkem zhruba 150 kliků, najednou ale asi jen 35.

Psaní článků

Na začátku dubna jsem avizoval, že hodlám mírně změnit svůj zvyk v psaní článků – chtěl jsem jich psát víc najednou během víkendu. Nebyla to špatná taktika, kdybych byl úplným pánem svého času, tak by fungovala skvěle, ale bohužel.

Víkendy jsem měl nyní dost nabité, a tak mi na psaní článků nezbývalo moc času. Rozhodl jsem se tedy přejít na trochu jiný systém – blogování (obecně) chci věnovat jen určitý čas denně. Začínám s jednou hodinou, ale nemám ponětí, co se za tuto dobu dá, nebo nedá stihnout, takže vymezený časový úsek budu zřejmě menit.

Abych se držel plánu, tak bych potřeboval napsat 7 článků za týden – 4 na Životaměnič (1 do zálohy) a 3 na PavelKrálíček.cz (také 1 do zálohy). Musím ještě nějak dovymyslet, jak mít přehled o tom, kolik už jsem za daný týden napsal článků, ale to jsou podružnosti.

Jak jste si mohli všimnout, neosvojoval jsem si žádný nový zvyk. Proč? Protože jsem si stanovil cíl.

Cíl pro duben: vydělat 2000Kč

Na konci minulého hodnocení jsem psal, že si zřejmě dám nějaký cíl z oblasti financí. A opravdu se tak stalo. Abych Vás trochu pobavil, jeho znění naleznete níže:

Já, Pavel Králíček, vydělám do 5. května 2000Kč výměnou za prodej reklamy na svých blozích a psaní článků na zakázku.

Inspiroval jsem se v knize Myšlením k bohatství, kde je podobné schéma doporučeno.

Cíl jsem si každý den odříkal nahlas, a tak není divu, že si jej nyní komplet pamatuji :).

Podařilo se mi jej splnit?

Ano. Dokonce jsem vydělal více.

Byť jsem si stanovil celkem nízkou částku (2000Kč), tak jsem rád, že jsem se konečně odhodlal pořádně začít. Kdybych si cíl nestanovil, nic by se nedělo. Někdy je potřeba pošťouchnout sám sebe z komfortní zóny :).

Možná by Vás mohlo zajímat, proč to vůbec dělám? K čemu mi peníze jsou? Modří už možná vědí, že si v létě plánuji koupit ALU MacBook. A na ten zatím dost peněz nemám.

O svém cíli se ještě rozepíšu v některém z dalších článků, takže se nebojte, že byste přišli zkrátka.

Plány na další měsíc

V květnu chci maximálně zintenzivnit své výdělečné snahy, neboť v červnu a červenci už moc času vydělávat nebude. A MB si chci koupit v červenci, kdy budu v USA na jazykovém pobytu.

Samozřejmě chci i nadále udržet nastavené tempo článků zde a dva články týdně publikovat i na druhém blogu. K tomu možná nějaké hostující články, kdo ví.

Ještě nejsem plně rozhodnut, jestli se budu věnovat nějakému novému zvyku, v hledáčku mám zejména naučit se psát pořádně všemi deseti (už to docela zvládám), nebo se budu soustředit spíše na organizaci vlastního času a osobní rozvoj.

Začínám totiž experimentovat s time-boxingem, neboli s vyhrazováním si přesného množství času na určité činnosti. Dále bych rád pokročil v týdenním plánování, což obnáší znovu si přečíst knihu To nejdůležitější na první místo a možná i Mít vše hotovo.

Vzhledem k tomu, že se budu blogování věnovat méně času denně (s předpokládaně lepšími výsledky), měl bych mít znovu čas na čtení a věci okolo osobního rozvoje.

Každopádně mi držte palce, bude to perné.

Každopádně v tomto článku bych Vás s myšlenkou tří životů rád seznámil, začněme tedy rovnou jejich rozdělením.

3 životy

Naše “životy” jsou vlastně určitými vzorci chování, které aplikujeme na různých místech a při různých příležitostech. Jinak se chováme doma, jinak venku s kamarády. Až je to s podivem, kde se určité chování v nás bere?

1) Veřejný život

Pod pojmem “veřejný život” rozumím chování člověka na veřejnosti. U mě se jedná hlavně o školu.

2) Rodinný život

Rodinný život obsahuje chování v rodinném kruhu, nebo, chcete-li, doma.

3) Intimní život

Intimní život je ze všech tří ten nejpravdivější, ale zároveň nejvíce skrytý. Skrývá se v nás samých a odhalit jej někomu blízkému, i nejbližšímu, je dost obtížné.

Mé 3 životy

Abyste si o mně mohli udělat lepší představu, pokusím se popsat sám sebe v různých “životech”. Možná se budete divit, možná ani ne. Každopádně doufám, že se mi to podaří nějak zvládnout.

1) Můj veřejný život

Jak už jsem psal, můj veřejný život je reprezentován hlavně školou. V ní se pohybuji v okruhu svých třech kamarádů, s nikým jiným se moc nebavím.

Máme společnou jednu důležitou věc – humor. Je založen hlavně na fantaziích (tzv. “co kdyby”) a absurditách. Nutno říci, že mu téměř nikdo jiný krom našeho okruhu nerozumí.

Ve škole se také hojně setkávám s lidmi, které moc nemám rád. Kvůli tomu se tam chovám trochu dost nenávistně, s kamarády si přizvukujeme.

Občas mám ale dobrou náladu, tak začnu provokovat. Třeba vydávat otravné zvuky na celou třídu, nebo dělat fórky, které většinu lidí rozesmějí (jen ti, co nemám rád, se furt tváří jako ***). Mohlo by se až zdát, že mám maniodepresivní psychózu, vzhledem k tomu, jak se mé chování liší podle nálady :).

2) Můj rodinný život

Co se rodiny týče, tam jsem brán jako chytrý, hodný chlapec. Samozřejmě, že mám hlavně s mamkou drobné rozepře, ale na výsledku to téměř nic nemění.

Většinu času strávím na počítači, nebo čtením knih, popř. tichou přítomností, kdy moc nemluvím, jen poslouchám, abych taky někdy s rodiči “byl”.

Tento obraz už se realitě blíží mnohem více, nicméně z podstaty věci musí být trochu pokřiven.

3) Intimní život

Možná se budete divit, ale Vy, co čtete mé blogy, mě znáte vlastně nejlépe. Při psaní nemám takové zábrany říkat, co si vážně myslím, a troufám si říci, že je to nejpřesnější obraz mého intimního života.

Důsledkem toho je samozřejmě fakt, že ti, co mě znají i z reálu, jsou trochu touto “dualitou” zmateni. Na jedné straně nesnesitelný provokatér, na druhé straně Životaměnič :).

Každopádně je zajímavé a přínosné se nad myšlenkou třech životů zamyslet, určitě také uvidíte odlišnosti, které se týkají Vašeho chování.

Uvědomujete si také odlišnosti ve svých různých “životech”? Není to zajímavé?

Naštěstí mám svobodnou vůli a nehodlám dělat jen to, co mi kdo nakáže. Ano, pravděpodobně vystuduji jednu vysokou školu, ale tím to končí.

Mamka by chtěla, abych vystudoval VŠE, k tomu bokem možná práva, a našel si nějakou “skvěle” placenou práci, kterou bych strávil zbytek života. Jako ona.

Neříkám, že tento model je zcela špatný, pro většinu lidí naprosto vyhovuje. Ale já nejsem většina lidí.

Plánuji, že bych opravdu jednu vysokou školu vystudoval, pravděpodobně VŠE, protože mě ekonomie zajímá a je jednoduchá, ale jen abych měl nějakou “záchrannou síť”.

Mým primárním cílem totiž samozřejmě je podnikání a práce pro sebe. Podnikání není pro každého a je mnohem těžší než běžná práce, ale alespoň je to výzva. Vybudovat firmu, něco za sebou zanechat – to je přeci něco! Ne jen tupě chodit padesát let do práce, aby člověk na konci dostal nějaký symbolický důchod.

Jsem rád, že jsem se narodil do svobodného režimu zrovna v té nejpříhodnější době. Době, kdy se nemusím bát říci, co si myslím, můžu dělat, co se mi zlíbí (kriminální tendence postrádám) a jezdit, kam se mi zrovna zachce.

V současné době se otvírá spousta nových možností, zejména díky internetu, a bylo by trochu hloupé jich nevyužít. Díky němu se počáteční investice radikálně minimalizují, často je třeba jen připojení k internetu a pár tisíc na hosting a webstránky.

Každý může začít. A to je na tom to krásné.

Ale abychom se vrátili zpátky k mé budoucnosti…

Během studování VŠE bych chtěl bokem začít podnikat. Budu mít mnohem víc volného času než během studia gymnázia a budu také plnoletý, čímž se otvírají další možnosti.

Nemám tak úplně jasno v tom, čemu bych se chtěl věnovat, ale věřím, že nápad po cestě prostě přijde.

A i kdyby nepřišel, je možné, že budu podnikat nějak mimovolně. Že si budu budovat svoje blogy a jiné weby, až najednou zjistím, že už se stačím zabezpečit.

Někdy prostě není potřeba jeden převratný a hyper-originální nápad, stačí když se sejde spousta malých. Výsledek je stejný.