Cesta dlouhá tisíc mil začíná jedním krokem.
Confucius
Určitě jste již podobný citát slyšeli. Určitě Vás již někdo motivoval, že stačí jen vyjít zde dveří, zažít lézt na skálu, nebo se jen postavit na lyže a už to půjde samo. Všichni měli pravdu.
Pokud se zaměříte vždy jen na nejbližší budoucnost, na další krok, uvidíte, že Vaše cesta bude hned jednodušší. Když budete myslet na to, že před sebou máte ještě deset kilometrů chůze, těžko Vás to povzbudí.
Deset kilometrů je totiž pro pěší velká vzdálenost.
Pokud se ale zaměříte vždy jen na další krok, jeden po druhém, nebo na dílčí úseky – dojdu jen k támhletomu domu, pak přes kopec, chvilku po rovině, přes řeku a jsem tam, půjde se Vám mnohem lépe a pokud se teprve na cestu vydáváte, tento typ myšlení možná rozhodne, že na cestu vůbec vykročíte.
GTD a další kroky
Pokud jste příznivci metody GTD, nebo jste o ní už alespoň něco málo slyšeli, asi víte, že se velmi zaměřuje na “další kroky”.
Každý úkol, každou činnost, každý projekt se podle GTD dělí na menší kroky, které je nutno rozšifrovat a zaměřovat se pouze na ně.
Veškeré úkoly jsou jednodušší, když víte přesně, co máte dělat a nejsou to nijak velké úkoly.
Můžu uvést jednoduchý příklad, jak se i běžné napsání dopisu může stát projektem:
- koupit dopisní papír
- koupit známku
- koupit obálku
- napsat dopis
- jít k nejbližší schránce a dopis odeslat
Samozřejmě s trochou nadsázky, ale určitě je princip dělení úkolu na menší dobře vidět.
Výsledkem je, že namísto toho, abyste si řekli “Tak velký úkol nemůžu v životě udělat” budete vědět, že přece stačí “Udělat támhletu drobnost” a projekt se zase pohne z místa.
Cíle
To samé platí i u cílů. S pomocí “metody drobných krůčků” můžete jednoduše a mnohem efektivněji dosahovat velkých cílů, které byste bez ní těžko dokazovali. Jen je nutné trochu přemýšlet.
Musíte totiž vědět, jaká cesta vede k cíli. Pokud chcete zhubnout, jak toho chcete dosáhnout? Jak chcete vydělat ten vysněný milion?
Nemusíte znát celou cestu, pravděpodobně ji znát nebudete, protože život každému připraví mnoho překvapení. Stačí znát jen další krok.
Když jedete v noci autem, také nevidíte až na konec cesty, vidíte vždy jen pár metrů před sebou, ale i to stačí, abyste šťastně dojeli.
Ukážu Vám, jak jsem si rámcově naplánoval já svůj cíl vydělat 10.000Kč na MacBook.
Peníze jsem chtěl získat ze dvou zdrojů – psaní na zakázku a prodej reklamy na mých blozích. Další kroky jsem si stanovil zhruba následovně:
- Pozeptat se svých internetových známých, jestli nepotřebují něco na zakázku napsat.
- Nabídnout své služby na Webtrhu.
- Vytvořit své copywriterské portfolio, abych zvýšil svou důvěryhodnost a potenciální klienti si mohli prohlédnout mou práci.
- Nabídnout na Webtrhu prodej zpětných odkazů na PavelKrálíček.cz
I takovéto jednoduché rozvržení mi hodně pomohlo, abych vůbec něco začal dělat. Znovu bych musel zapojit mozek, kdybych třeba nedostal žádnou zakázku, ale naštěstí se tak nestalo.
Díky tomu, že jsem si cíl rozdělil na malé dílčí krůčky, jsem byl schopen dosáhnout pro mě docela nepředstavitelného cíle – vydělat 10.000Kč. Pro Vás to může být třeba 100.000Kč nebo milion, na tom nezáleží.
Nemusí to být ani peníze, můžete chtít třeba zhubnout pár kil. Důležité je si velký cíl rozdělit na spoustu menších dílčích a vydat se na cestu. Tak hodně štěstí.
Foto od Katarina 2353
Pěkné, líbí se mi tvé přirovnání k noční jízdě autem :o)
Docela jsi mě teď nakopl, hergot, jdu dodělat aspoň tamten drobek práce! xD
S článkem souhlasím, je fakt lepší si to takhle rozepsat na menší kousky. Bohužel ale většina lidí (včetně mě kdysi) má zcela jiný postup jak se dostat na vrchol hory. Dívají se na horu, stojí na místě a čekají, až se na vrcholu hory ocitnou. Pořád jen básní o tom, že jednou se na ten vrchol dostanou. Také samozřejmě pomlouvají ty, kteří už na vrcholu byli, nebo jsou. Nikdo se přece na ten vrchol hory nemohl dostat poctivě po svých, určitě přitom podváděli nebo je tam dostali jejich známí! :)
Trošku abstraktně pojatý komentář, ale myslím si, že pointa je jasná :)
Nj dlho tu už nebolo nič “čerstvého”, ale tentokrát zasa celkom dobré čítaníčko :D
@Flip: To jsem rád, v poslední době s tím mám sám problém, když jsem trošku emočně nahlodán, jde všechno z kopce…
@dadajax: Pointa je zřejmá, ale samozřejmě pravdivá.
@dadmtb: Díky, díky.
Nemůžu si pomoct, ale začíná se mi to zdát stereotypní. Tobě se to nezdá?
PS: Asi jsi velký fanda té metody GTD, ale přece jenom. Nesmí se v každém článku mluvit jen o tom. Nepůsobí to dobře a čtenáře, který už o tom něco ví to prostě nebaví.
@Carl114: nepříjdeš si trochu trapný? pořád rejpat? tady, nebo na pavelkralicek.cz? to, že Pavla zajímá osobní rozvoj, metoda GTD a chce se o ní podělit, je jedině dobře. U nás není mnoho blogů, které se tomuto věnují a proto jsem nesmírně rád, že existuje tenhle. Nikdo tě nenutí abys tyhle články četl a pokud se ti nelíbí tak je prostě nečti!
Filip Beneš: Pozor chlapče. Nerejpám. Ona spíše negativní kritika pomůže více, než jen říkat, že je všechno krásné. Říkám svůj názor. Dávám mu šanci se nad tím zamyslet a třeba napíše jiný – naprosto unikátní článek, který se bude líbit každému. Nevím, proč se hned zlobíš. On určitě pochopí, že jsem mu pomohl. Takový komentář mu dá víc, než 3x v kterých se píše, že je to článek dobrý. Články mám rád. Líbí se mi.
Měl by jsi se uklidnit. Blogy jsou od toho, aby každý říkal svůj názor a můj komentář, který jasně říká, co se mi nelíbí pomůže autorovi víc než například ten tvůj …