Článek o roce 2009 jsem již napsal, své plány pro rok 2010 jsem vám ale zatím zamlčoval. Je načase s tím něco udělat. Plny pro rok 2010 rozdělím do dvou částí – zvyky a cíle. Ten aktuální se bude věnovat zvykům.
6 změn
Tento rok jsem se inspiroval známým blogerem Leo Babautou a jeho programem 6Changes.com. V něm doporučuje vybrat si 6 zvyků, které si chcete letos osvojit a každému z nich věnovat plné dva měsíce.
Díky tomu, že se budete vždy soustředit jen na jeden (nebo dva) návyky po celé dva měsíce, úspěšnost osvojení bude ještě vyšší.
Mé první dva návyky se týkají ranního vstávání a každodenního psaní. Během prvních dvou měsíců se chci dostat na hranici 1000 napsaných slov denně a vstávání v 5:00 každý den. Jdu na to velice pomalu a postupně: První týden jsem psal jen 50 slov denně a vstával každý den o 5 minut dříve. Druhý týden již píšu denně 100 slov, ale vstávám stále stejně v 6:30, aby změna byla ještě plynulejší.
Z dalších zvyků si budu chtít ještě osvojit každodenní běhání, důslednější kontrolu financí, decluttering (= debordelizace) a takové trochu obecnější “být organizovanější”. Tam zřejmě budou spadat takové věci jako denní rutiny, návyky spojené s GTD atd.
Uvažoval jsem ještě, že bych se pokusil o variaci systému Benjamina Franklina známého jako 13 Virtues (13 ctností), ale to si ještě pořádně promyslím. Benjamin Franklin identifikoval 13 ctností, které by rád měl a snažil se prožít každý den tak, aby se proti nim nijak neprohřešil. Svůj pokrok sledoval na malých kartičkách a za každý prohřešek udělal tečku. Cílem samozřejmě bylo neudělat tečku žádnou.
Tumblr
Abych s plněním svých zvyků opravdu vydržel, založil jsem si nový “blog”, který už od spuštění ležel některým lidem v žaludku. Ale to jen proto, že plně nepochopili, k čemu bude sloužit. Naleznete jej na adrese zivotamenic.tumblr.com a dočtete se tam každý den, jak jsem si vedl.
Není to tedy nějaké extra užitečné čtení, ale přesto bych vám byl vděčný, kdybyste mou cestu sledovali. Pomáhá mi, když vím, že nemůžu zklamat lidi, kteří každý den čtou, jak si vedu.
Můžete přímo odebírat RSS onoho blogu (odkaz), nebo každý den sledovat můj postup v pravém menu zde na Životaměniči, případně, pokud mě máte v přátelích na Facebooku, můžete číst články přímo tam.
Tamní články se snažím omezit na pouhých 50 slov, neb více potřeba není a alespoň se naučím psát stručně. Né, že bych to snad neuměl i bez toho.
Už za první dva týdny jsem se toho spoustu naučil, takže se snad budete moci těšit i na další články o osvojování zvyků, cílech atd. Když budu psát 1000 slov denně, tak by nějaký ten článek snad i vzniknout mohl.
Budu se snažit psát i jakási týdenní shrnutí sem na Životaměnič, ale zatím jsem na to neměl dostatečnou “psavou” kapacitu. Vždyť jen tento článek vzniká asi týden vždy po 50 slovech. Třetí týden už ale budu psát denně slov 200, takže už bude alespoň kapat, když rovnou neprší.
Závěrem…
Vás čtenářů se tedy týkají jen některé novinky:
- začnu znovu více psát
- budu rád když budete sledovat zivotamenic.tumblr.com
- každou neděli se zřejmě budete moci těšit na týdenní shrnutí
Přeji vám tedy do nového roku jen to nejlepší.
Foto od pfala
Dobře, někdo to říct musí — dostal jsem se sem kdysi via mitvsehotovo a mám to jenom ze setrvačnosti. Ten životaměnič nevím jak leží lidem v žaludku, ale mě vůbec – nemám totiž představu, proč bych ho měl číst. Chápu proč ho píšeš, ale pokud tě člověk nezná osobně, nemá důvod.
Tak jako tak, asi dám pomalu unsubsribe i sem, člověk se tu totiž nedozví nic zajímavého.
1) Víceméně reprodukuješ známé lidi, takže pokud člověk čte Lea a přátele, nic tu nenajde
2) Leo a přátelé používají životní zkušenosti, aby našli něco inspirativního, co se dá zobecnit a čtenář si z toho něco odnese. Ty používáš osobní zkušenosti…abys popsal osobní zkušenosti. A že se snažíš něco změnit podle návodů autorů z bodu 1.
3) Topic blogu je “Články, které vám změní život!”, ale tak to není, ty se snažíš psát články, které *tobě* změní život.
…a krom toho, lidé co chtějí měnit život ostatním, ho většinou nejdřív musí zvládnout změnit sami.
…což mi připomíná, to bude ten důvod, proč lidem ležel tumblr v žaludku. Protože cesta k úspěchu “wannabe úspěšného” člověka není zajímavá. Zajímavá je cesta člověka, který nakonec úspěšný byl. Do té doby působí hlášení ve stylu “blogovat nebudu, protože se to v Čechách nevyplatí” poněkud…směšně.
Anyways, kritiky bylo dost. Přeju hodně úspěchů, našlápnuto máš, i když mám pocit, že se příliš soustředíš na to jak být úspěšný a málo na to, jak žít (zachytil jsem kdysi nějakou jízlivou poznámku na téma společenské vytíženosti?). Osobně bych (i po svých zkušenostech) doporučil spíše ono “na práci budeš mít celý život”, ale to je volba každého z nás.
Kde se těch 1000 slov za den projeví? Tady na blogu nebo v jiném mediu :)
Almad: Bohužel s tebou musím ve spoustě věcí souhlasit. Skoro ve všem. Proto jsem i změnil podtitulek blogu.
Na konci minulého roku zde nebyly články přesně z důvodů, které popisuješ – že člověk nejdříve musí změnit vlastní život, aby jej mohl měnit i ostatním. Myslel jsem ale, že už jsem se zase něco málo nového naučil, takže bych mohl něčím přispět.
Každopádně bych nesouhlasil s tím, že vždy jen popisuji vlastní zkušenosti: v archivu je i několik užitečných článků.
Škoda je, že ses nepodepsal, docela rád bych třeba i diskuzi rozvedl.
Jen mě tak napadlo: podívej se na články Leo Babauty z počátku jeho kariéry, najdeš tam překvapivě spoustu jeho vlastních zkušeností bez konkrétních rad. Každý bloger se asi musí určitým způsobem vyvinout, a tak by možná bylo škoda tento blog zavřít jen proto, že se zde člověk “nedoví nic nového”.
@máří: Projeví se to všude možně (doufejme). Chtěl bych psát články na Životaměnič, PavelKrálíček.cz, ale i jinam a něco třeba jen čistě pro osobní potřebu. Jestli mi to tedy vydrží :)
Tak já jsem si nejdřív komentář rozmýšlel a nakonec napíšu svůj názor. Já na tenhle blog nechodím měnit si život. Chodím sem proto, že je mi sympatická Pavlova snaha se nějak vyvinout. Nejsem bůhvíjaký blogger a už vůbec ne ten, kdy by mohl posuzovat účel či neúčel tohoto blogu.
Podle toho, jak vidím dnešní generaci Pavlových vrstevníků, si říkám, že je každý podobný kamínek do mozaiky dobrý. Pavel je ještě velmi mladý člověk a tomu, myslím, odpovídá i jistá mladická “naivnost” některých článků. Těžko jej odsuzovat za to, že nemá zkušenosti, které zatím nemohl prožít. Nemůže přece náctiletý kluk, který studuje, vyrovnat člověka z praxe, s rodinou, apod.
Z názvu tohoto blogu je jistě cítit jistá “přehnaná ambice”, nicméně si myslím, že pro mnoho Pavlových vrstevníků by mohl být minimálně důstojným průvodcem, když ne “vzorem” na cestě za lepší budoucností. Bohužel se ale domnívám, že sem chodí spíše lidé starší, kteří zkrátka mají svých “náct” za sebou a tudíž jsou pro ně informace zde napsané stará vesta.
Otázkou zůstává, zda by se Pavel neměl více zaměřit spíše na užívání si života, budování sociálních kontaktů s živými lidmi (nejen přes FB či Twitter), protože za prvé se v dospělém životě navstává v 5 až do aleluja a zadruhé krátit si mládí přehnanou mírou soustředění se na “produktivitu” je dle mého přinejmenším škoda.
Nicméně to neznamená, že si nemohu tyhle články prolítnout a nechat se inspirovat mládím v momentě, kdy jsem již lehce znaven stereotypem denního života v naší společnosti :-).
Takže Pavle, jsem rád, že ses probudil! Jediné, co mi trochu vadí a v čem souhlasím se škarohlídy, je tříštění sil. Rozhodně si myslím, že je lepší “mít Pavla Králíčka na jedné doméně se vším všudy”, než odebírat X zdrojů.
Být Tebou, zamyslel bych se nad stažením všech aktivit na jedno místo a tam se vyřádit. Až budeš mít dostatek zkušeností na diverzifikaci myšlenek, pak je rozděl, ale podle mě bys měl zůstat u jedné domény a dost možná jen u té tvé hlavní s tvým jménem. Koneckonců i zmiňovaný Leo se pouští až nyní do třídění, kdy má “miliardu čtenářů”… :-)
Takže hodně štěstí a nenech si svou iniciativu otrávit těmi, kteří sami neudělají ani polovinu toho, co ty. Těmi, kdož se nejsou schopni se ani z poloviny jako Ty zamyslet nad svým životem ve svých 35ti letech…
@admin:
No víš co, já zaprvý plně souhlasím s prvním komentářem – víc nudnej a “zoufaleckej” blog jsem už dlouho nezažil a teda jsem zas něco přečetl a je to síla. Zoufaleckej píšu z toho důvodu, že mi přijde, že se tady prezentuješ jako zoufalej.
A to že chceš žít podle GTD metod a tak je sice fajn, ale nevím jestli je to v gymnazijním věku to pravý ořechový. Jak psal někdo výše, tak život se musí žít a až pak je co měnit. Pokud si myslíš, že se musíš změnit už teď, tak je to zlý.
A přeju ti taky hodně úspěchů a aspoň něco sledovat budu, třeba z tebe vyroste něco záživnějšího.
a ad Bipperman: “Otázkou zůstává, zda by se Pavel neměl více zaměřit spíše na užívání si života, budování sociálních kontaktů s živými lidmi (nejen přes FB či Twitter), protože za prvé se v dospělém životě navstává v 5 až do aleluja a zadruhé krátit si mládí přehnanou mírou soustředění se na „produktivitu“ je dle mého přinejmenším škoda.” – Asi tak. Víš co, navstáváš se ještě dost, napracuješ taky, žij dokud je to možné.
Nějak nechápu ty demotivující komentáře. Pavlovi ještě nebylo dvacet a zajímá se o osobní rozvoj. Své myšlenky si tříbí pomocí blogování, ve kterém teď nachází smysl. Lidé na jeho příspěvky reagují. Pavla blogování a rozvíjení se naplňuje. Kde je problém? Radit někomu, že na osobní rozvíjení, ujasňování si osobních hodnot a organizaci času je mladý, ať jde dělat něco, co mladí dělají, nechápu. Co mladí dělají? Dělají, co je baví. Mnohdy je ale nebaví nic. Pavel našel, co ho zajímá a jde si za tím. A osobně pochybuji, že by mu vstávání v pět ráno uškodilo. Já osm let vstávala ve čtyři každý den, jen abych se dostala do školy (na střední, pak na vysokou). Bylo mi stejně jako Pavlovi a spíš to beru jako přínos, zjištění, čeho jsem schopna. Myslím, že i v sedmnácti má člověk právo dělat, co chce, místo toho, aby dělal, co se od něj čeká. Jestli na blogu jen žehrá, nebo lidi motivuje, si musí ujasnit každý sám, ale já bych zvolila spíš druhou možnost. Číst to tady nikdo nemusí. Kdyby byl Pavel sportovec a snažil se ve svém věku dosáhnout na vrchol, strávil tréninkem čtyři hodiny denně a vstával kvůli tomu v těch pět, bylo by to pro mnoho lidi přijatelnější, třebaže se jedná o stejný problém: jde si za svým místo, aby hrál WOW, hulil s kamarády nebo se poflakoval od ničeho k ničemu. Může mi někdo říct, co mají dělat teenageři, aby se to ostatním zamlouvalo? Co já vím, většina lidí žehrá nad absencí jejich zájmů nad čímkoliv.
Taky pochybuji, že by Pavel neměl žádné kamarády a seděl jen u počítače. Všichni kontakt s lidmi potřebujeme, ale taky potřebujeme mít cíl. Jestli Pavel jednou zjistí, že blogování ho už neuspokojuje, myslím, že je dost rozumný, aby zjistil, co jiného by ho naplňovalo a šel si za tím. A klidně si vsadím na to, že mu k tomu dopomůže právě to, co se dozvěděl studiem osobního rozvoje.
Proč by mu mělo škodit, že každý den na pár hodin sedne k PC a místo bezcílného surfování blogoval o tom, co ho zajímá?
Mnoho mladých má zájmy, problém pro všechny je ale ten, že Pavel si našel takový koníček, který většina přisuzuje starším, pro někoho jeho věku je nestandardní. Kdyby se věnoval hraní na klavír, hokeji, malování nebo tvorbou bižuterie, většina by ho souhlasně ho plácala po rameni.
A že je problém, že není už ve svém věku se sebou spokojený? Aspoň, že si to uvědomil a dělá něco, aby to změnil. Co si já vím, mít pod dvacet neznamená spokojenost, spíš naopak.
Můj názor je ten, že je stokrát lepší se osobnímu rozvoji a svým cílům věnovat v sedmnácti, než se ve čtyřiceti pořád ptát, co vlastně chci.
Dobrý den,
rád bych poděkoval majiteli stránek za jeho práci a časovou investici do nich.
Je pro mne skvěou možností si opět a opět připomínat, jaké má každý z nás jednak rezervy a současně taky možnosti k využití.
Velmi obdivuji autora, že se dokáže ve svém věku tak skvěle soustředit na podstatné věci v životě. Píši to s vědomím odlišných možností dnešní mladší generace [ mně je letos 56 let :-) ] v oblasti možnosti přístupu k informacím, o které se starším generacím ani nesnilo.
A je to supr, že stránky jako tyto, můžou člověka inspirovat v každém věku.
Díky moc za ně !!! Jaromír Svoboda