Možná to nevíte, ale ranní ptáče, dál doskáče. Říká to moje babička a nemám důvod jí nevěřit.
Už nějakou dobu vstávám “zbytečně” brzo, konkrétně v 6:00 s tím, že mým konečným cílem je 5:30. Vstávání mám ztíženo tím, že pokud spím méně než, řekněme, osm hodin, začne mě urputně bolet hlava. Dříve jsem vstával zhruba v 7:00, ale mohl bych klidně vstávat i v 7:45, protože to mám do školy asi 200 metrů.
Ono celý můj “spánkový management” je prapodivný, ale o tom Vám třeba povím někdy jindy.
Vstávat brzy doporučuje kdekdo, nejznámější (a nejlepší) je zřejmě článek Steva Pavliny How To Become An Early Riser. Rád bych se s Vámi také podělil o pár tipů, proč je dobré vstávat brzy.
1) Pohodový start do nového dne
Pokud vstanete dříve než obvykle, máte najednou spoustu času. Můžete se v klidu nasnídat, lehnout si do vany (to dělám obzvlášť rád), dát si v klidu šálek ranní kávy, přečíst si noviny, vyvenčit psa před odchodem do práce a dělat spoustu dalších věcí.
Hlavně nejste hned od rána ve stresu, kdy se vzbudíte a už máte zpoždění. Dřív jsem kvůli tomu často zapomínal různé učebnice a pomůcky do školy, protože jsem vždy měl jen pár minut na přípravu, ale nyní už jsem sešit nezapomněl, co je rok dlouhý :).
2) Čas pro sebe
Ráno bude možná jediná doba, kdy můžete mít chvilku času pro sebe, neboť všichni ještě spí. Pokud jste od rána do večera bombardováni požadavky, nebo dětmi vyžadujícími Vaší pozornost, určitě si klidné ráno užijete. Konečně budete mít čas si třeba v klidu číst. Nebo jen tak přemýšlet.
3) Čas na plánování dne
Ráno je podle mého ideální doba na plánování nového dne. Sám si vždy určím, kterým úkolům se dnes budu věnovat, představím si, jak asi den bude vypadat apod.
Ráno se můžete věnovat svým cílům, týdennímu hodnocení, nebo plánování dle své libovůle. Se svěží myslí to jde obzvlášť dobře.
4) Čas na Vaše MITs
Ráno je také ideální čas na to, začít pracovat na Vašich MITs, neboli Most Important Tasks pro určený den. Pokud si žádné neurčujete, můžete začít s úkoly, které jsou obzvlášť důležité, ale na které se během běžného shonu pracovního dne nedostane čas.
Hned ráno dokončit nejdůležitější úkol je skvělý pocit, a jak říká Brian Tracy, když Sníte tu žábu, nic horšího už se během dne stát nemůže, vše je jednodušší.
5) Proaktivní přístup
Brzké ranní vstávání je navíc skvělým dokladem proaktivního přístupu. Místo, abyste vstávali podle toho, v kolik vstát musíte, abyste tak tak vše stihli, vstanete v kolik hodin se Vám zlíbí. Samozřejmě dříve.
Získáte tím možnost udělat alespoň s tou trochou času, který ráno získáte, co uznáte za vhodné. Jako Páni Tvorstva.
Já se většinou ráno věnuji plánování, nebo se učím na nějakou písemku do školy. Nějak mi to ráno jde nejlépe.
Určitě existuje mnohem více důvodů proč vstávat brzy. Pokud již brzy vstáváte, co děláte ráno nejraději? A v kolik hodin vlastně vstáváte?
Foto od laffy4k
Dobrý článek – klasiku na toto téma kromě Steva Pavliny napsal také Leo Babauta “10 Benefits of Rising Early, and How to Do It”.
Já osobně vstávám momentálně v 7:15, ale do budoucna bych také rád čas ještě posunul – do práce na sedmou, možná půl osmou, tj. vstávání kolem půl šesté.
S potřebou spánku to mám podobně jako autor. Pod 8 hodin spánku to není OK a na koleji, kde momentálně (ale už zbývá jen měsíc ;) ) bydlím, není možné jít spát před jedenáctou.
Brzké vstávání využívám ke cvičení a trénování svého nového návyku – momentálně je to psaní všemi deseti, které se mi doposud vyhýbalo, i když s počítačem intenzivně (5-15 hodin denně) pracuji už deset let.
No myslim, ze duvodu a vyhod proc vstavat brzy si kazdy dokaze vymyslet dostatek sam. Spis by pro takove lidi bylo prinosnejsi popsat JAK na to (a pokud umi anglicky, tak how to become an early riser je fakt perfektni), protoze to je vetsinou ten hlavni problem.
Ja se treba vzdycky vzbudim pet minut predtim, nez zacne zvonit budik nastaveny na jakykoliv cas, ale kdyz si ho nenastavim nebo vypnu, tak zaspim :D
Pavle, to je všechno krásné a já vlastně s tímhle vším i souhlasím, jenže v praxi je to nenaplnitelné… Možná pro tebe, jako studenta, možná pro nějaký management, který chodí do práce na devátou hodinu a vrací se ve čtyři odpoledne. Tam je to všechno OK. Ale až budeš jako já chodit do práce od šesti hodin, kdy vstávám po půl páté, abych se alespoň měl čas trochu najíst a opláchnout, neb další půlhodinu mi zabere cesta, tak už opravdu nebudeš přemýšlet o tom, že bys vstával dříve. A to nemluvím o lidech, co chodí do práce ještě dřív – na pátou, atd. A ano, dělám dvanáctky, takže se z práce vracím tak obvykle něco před sedmou hodinou večer… To už se potom onen time management docela blbě plánuje, zvlášť, když je člověk utahaný z práce a chce si už jen odpočinout.
V mém případě to znamená, že si sednu k PC, přečtu si novinky, věnuji se blogu, reaguji v diskusích, poslechnu si nějakou hudbu, podívám se na film… A je fakt, že spoustu věcí, které bych rád stihnul nemám příliš čas udělat – prostě na ně není po práci chuť, ani nálada.
Spát chodím obvykle tak okolo půl jedné, až půl druhé v noci. Jasně, měl bych dříve, jenže to už bych z toho dne pro sebe neměl vůbec nic, kdybych chodil někdy v půl deváté. Dvě hodiny pro sebe, osm hodin spánku a zbytek věnovaný jen a pouze zaměstnání mi přijde vážně málo. Nejsem Japonec, který si cenní práce nade vše ;).
Je fakt, že druhý, či třetí den jsem již značně unavený, nejsem zrovna v dobré náladě, atd. V prási se dopuji energy drinky, guaranovými tabletkami, atd., abych “nepadl na hubu”. Obvykle máme dvě, nebo tři dvanáctky po sobě a pak dva, nebo tři dny volna.
Věř, že v těch třech volných dnesch opravdu nechci slyšet o nějakém brzkém vstávání. Konečně totiž naspávám to, co jsem zameškal, takže obvykle vstávám v devět, deset, ale i klidně ve dvanáct odpoledne. A zase nemám čas jen pro sebe. Kolikrát je třeba něco zařídit, někam jet, chci se vidět s přáteli, na něž jindy nemám čas. Chci se trochu zrelaxovat… Možná bys to nazval leností, nebo neochotou věnovat se plně svým cílům. Po pravdě asi budeš mít z části pravdu. Ale nemám důvod se nějak obhajovat – když už, tak před sebou ;). Po pravdě obdivuji ženy, které takhle pracují a pak ještě musí mít čas na děti, rodinu, uklid domácnosti, atd. Já bych to asi nezvládal.
Dva volné dny utečou, že člověk ani neví jak, a už je tu opět pracovní povinnost. Neustálý stereotyp, v němž se týdny slévají v měsíce a člověk má současně pocit, že se vše neskutečně vleče i přesně opačný, totiž, že roky kolem něj utíkají neuvěřitelně rychle a jen on sám se dívá na vše kolem jakoby tím vším jen nezúčastněně projížděl.
OK. Možná řekneš, že když mi to nevyhovuje, mám změnit zaměstnání. Jenže bude to opravdu jiné? Víš, já mám vlastně svoji současnou práci rád. Rád se vidím s kolegy, mám rád ten kolektiv (byť mě někdy dokáže opravdu naštvat :)). Vlastně mi to i vyhovuje. Takže vážně nevím… Ono je lehké o něčem psát a horší to je, má-li to člověk provést v praxi – vím dobře o čem mluvím.
Neber to prosím jako nějaké výčitky. Jak jsem už napsal – s obsahem článku mohu vlastně souhlasit, ovšem z praktického pohledu pracujícího člověka získává ona představa time managementu přeci jen trochu jinou příchuť, než jí možná má u člověka studujícího ;).
Za sebe musím říct, že preferuji úplně jiný systém. Pozdě chodit spát a ještě později vstávat. Kolem 0:00 – 3:00 je totiž krásný klid na práci. A dopoledne kolem 11:00 zase nádherný klid na zařizování čehokoliv. Všude je otevřeno, přičemž žádné fronty, nic.
Ja koli škole vstávam tak o 7:00, chcel by som aj skor, ale to by som asi nevedel užitočne využiť :D
@Tomáš Mann: To je náhoda – také se aktuálně učím psát všemi deseti. Každý den 15 minut a docela to jde :).
@J.: To se mi také stávalo a je to vážně zajímavé :). Nyní se budím buďto v 5:00 nebo 6:00, podle toho, kdy ke mně přijde do postele ležet můj pes :).
@Molokay: To my školou povinní bohužel nemůžeme, ale chápu, že se lidí dělí na “sovy” a “skřivany” :). Já s tím problém nemám, ale přicházíš o nejkrásnější část dne – ráno. Východ slunce je vážně paráda (nebo ranní slunce, východ většinou nevidím).
@dadmtb: Určitě by se využití našlo, ale pokud ti stávající situace vyhovuje, není důvod pro změnu.
@Přemek “Mr.Gentleman” V.: Ani se nedivím, že jsi tento komentář publikoval i u sebe jako článek, protože musel dát DOST práce.
Koukám, že jsi článek vzal nějako osobně, nikomu to brzké vstávání přeci nenutím ;). Ale dobře.
Nevěděl jsem, že pracuješ tolik hodin denně, že někdo vůbec takhle pracovat může. Moji oba rodičové pracují vcelku normálně (pro mě), tj. od 8:00 někdy do odpoledne. Nezlob se tedy, že jsem na Tobě podobné lidi nemyslel, nedělám to úmyslně.
Všiml jsem si, že během Tvého komentáře se “nálada” docela mění. Zpočátku jsi nespokojený, konec je ale smírný s tím, že bys nerad něco měnil. Odpusť mi to, ale myslím, že vážně svou práci nemáš rád ;). Že by ses radši věnoval skládání hudby, psaní, nebo čemukoliv jinému, co Tě naplňuje víc.
Dobrá otázka, kterou by si člověk měl položit je: “Dělal bych svou stávající práci, i kdybych byl finančně zajištěn a nedostával za ní žádné peníze?” Pokud ano, pak máš rád svou práci a gratuluji Ti.
Určitě znáš můj postoj k zaměstnání s tím, že mým cílem je nemuset se nikdy nechat zaměstnat. Proto pro mě ani změna zaměstnání není celé řešení, ale určitě by to byl posun správným směrem. Samozřejmě Ti nemůžu radit, jak máš naložit se svým životem, ale určitě bych uvažoval o změně :).
@Pavel Králíček: Mno využitie by bolo, ale ráno zapínať PC to by som zase robil buchot segra by sa zobudila a zase by bolo zle, že čo ju nenechám spať…. S mladším súrodencom to je naprd :(
Zdá se, že jsme se od brzkého vstávání posunuli k úplně jinému tématu – zaměstnání vs. “volná noha”.
Většina bloggerů, kteří píšou o time managementu, osobním rozvoji atp. inklinuje k freelancingu, bytí “na volné noze”. Ačkoli to je v mnoha oblastech možná a zajímavá volba, musíme si uvědomit, že to není řešení pro 100% případů. Samozřejmě platí i obrácený vztah – všichni nemohou/nemusí být zaměstnanci. Ale zpět k původní myšlence.
Existuje veké množství povolání, kde prostě není možné nebýt zaměstnancem – vezměme si naprosto nezbytné profese jako jsou lékaři, policisté, vojáci, energetici, ale také dělníci v továrnách, úředníci a mnoho mnoho dalších, bez nichž by svět jak ho známe vůbec nemohl fungovat. Spektrum je široké a různorodé. Troufám si tvrdit, že profesí kde člověk musí být zaměstnán je mnohem více než těch, které je možno vykonávat samostatně.
Potřeba osobního rozvoje a uspokojující práce a života je vlastní všem bez rozdílu. Proto je důležité nevidět volnost jako jedinou cestu, ale naopak je nutno hledat možnosti změny stávajících systémů práce a zaměstanání k uspokojení “běžných” lidí. Freelancing je totiž cesta jen pro několik málo jedinců – a dokonce cesta, která by bez oněch někdy téměř opovrhovaných běžně zaměstnaných lidí nebyla vůbec možná
pozn.: netvrdím, že autor snad nějak opovrhuje zaměstanými lidmi
@Pavel Králíček: Tak já se vždycky snažím být smířlivý… Pokora je cesta k osvícení, řekl bych ;).
Otázkou, zda bych dělal své zaměstnání i když by mi za něj nikdo neplatil si mě trochu zaskočil. Je fakt, že nedělat to pro peníze, tak to asi nedělám, ale jak jsem napsal – to co mě drží u téhle práce je jednak fakt, že se rád vidím s kolegy a kolegyněmi a že je u nás i celkem sranda a tihle lidí by mi asi chyběli. Ale taky je to asi tím, že já se opravdu nehrnu do novot – tak nějak nemám rád změny, když něco funguje. Více si přečti v článku, který mám na blogu a jmenuje se jako ty ;). Je to taková moje autobiografie, byť samozřejmě ne 100%.
Ano – asi bych rád dělal na muzice, psaní, nebo něco z oblasti počítačů, ale zase vím, že kdybych byl “na volné noze”, tak se zřejmě k ničemu nedokopu, všechno bych odkládal, dělal na poslední chvíli, atd. Navíc, by se z koníčku stala povinnost a to už pak člověka tak nebaví, jako když to dělá jen pro tu tvůrčí činnost samu…
Jsem rád, že jsem ti rozšířil obzory v tom, že spousta lidí takhle skutečně pracuje a pracovat může ;). Já dříve dělal klasickou ranní směnu – od půl sedmé do tří do odpoledne od pondělí do pátku. Od loňského října dělám na směny. má to své výhody – třeba, že jeden týden sice děláš 5 dnů dvanáctky a máš jen dva dny volna, ale druhý týden zase děláš jen ty dva dny a máš volných dnů 5. Problém je – alespoň u mě – že já jsem spíše noční člověk, takže toho moc nenaspím a když pak mám volno, tak dospávám, takže toho volna vlastně zase moc nemám ;).
Ale to jsme se dostali někam úplně jinam :)
PS: Komentář jsem postnul i na svůj blog, protože se mi opravdu zdál jako takový menší článek :). Ale jinak je to můj zcela standardní komentář klasické délky, takže příliš práce nedal ;). Buď rád – máš tam hned dva odkazy. to zase bude SEO :D.
S brzkým vstáváním souhlasím, je to úžasný pocit, když člověk po ránu, kdy ještě ostatní ještě spí, stihne udělat nějakou tu práci. S článkem souhlasím, jen bych měl takovou připomínku k tomu rannímu plánování dne.
Ze začátku jsem to takhle dělal a přišlo mi to docela fajn, ale pořád to nebylo ono. Přišlo mi, že ze startu dne, kdy jsem nejproduktivnější trávím spoustu času (a energie) přemýšlením nad tím, co chci ten den udělat. Proto jsem udělal takový “experiment” a začal si tento seznam úkolů sestavovat den předem, těsně před spaním. Díky tomu ráno vstanu a hned vidím, co je třeba udělat a můžu vložit všechnu energii do plnění úkolů. Další výhoda je ta, že když si úkoly stanovíš před spaním, tak během spánku nad tím mozek (pravděpodobně :)) pracuje.
Takhle ráno vstanu a už tak nějak podvědomě vím co mám dělat a jak to dělat :) Nechci Ti nic nutit, ale pokud jsi tohle ještě nezkoušel, tak to můžu s radostí doporučit, mě se tento postup osvědčil výborně :) Každopádně jsem si na tom ověřil fakt, že je třeba s podobnými věcmi experimentovat, protože co jednomu vyhovuje, druhému to zase nemusí vyhovovat vůbec :)
Ja mám zase problém, že ked začnemnad niečím uvažovať v noci, tak nemožem zaspať. Preto sa snažím pred sopaním radsej moc nepremýšlať a rýchlo zaspať :D
Osobně vstávám někdy před sedmou (někdy 10 minut jindy 15.. je to různé). Spát chodím pozdě, i když bych chci jít spát brzo, vždycky do postele zapadnu pozdě.
Zaujala mě vana a učení ráno. Co se toho týká, mám spolužáka, který toto praktikuje, dokonce se mu to i vyplácí, on tedy kombinuje učení ráno ve vaně. Pro mě je nepředstavitelné už jenom to, že bych měl ráno lézt do vany, večer možná, ale ráno nikdy.
Třeba si na systém brzkého vstávání zvyknu příští rok. Uznávám, že poklidná cesta do školy bez běhání zní lahodně.
@dadmtb: Tak to zkus v analogového rovině – papír a tak :).
@dadajax: Máš pravdu – dříve (rozuměj před týdnem) jsem si ještě den také plánoval večer před ním, nevím, proč jsem od toho upustil.
Má to vážně výhody – mozek se skutečně problémy, které mu dáme před spaním, celou noc podvědomě zabývá, takže ráno je už jen načase “vyplivnout” řešení ven :). Máš pravdu, že jsem ráno taky vstával energičtěji z postele, protože jsem věděl, co mě vlastně čeká.
Nevím, proč jsem od toho upustil, hned se k tomu jdu vrátit, díky ;).
@dadmtb: S tím zas tolik problém nemám – já jen nesnesu horko. Před spaním si rád přemýšlím. Přemýšlím, přemýšlím, až zaspím (po slovensky) :-P.
@Ltynk: Proč je pro Tebe nepředstavitelné lézt ráno do vany? Je to paráda – vstanu a hned zamířím do koupelny. Znovu si lehnu (do vany), iPhone v ruce a přečtu si nové články v RSS, emaily a třeba updaty na Twitteru. Budu se to snažit omezit, ale je to vážně pohodlné :).
Cestou do školy si pustím občas nějakou pěknou muziku, co mě nakopne, usmívám se na celý svět a pomalu si kráčím. To je přeci paráda?! ;)
@Přemek “Mr.Gentleman” V.: Pořád mě zaráží ten názor, že když se člověk živí svým “koníčkem”, zákonitě jej musí přestat bavit. Nejde přeci o to, že by ses třeba do psaní nutil. Pokud je psaní Tvůj koníček, tak proces psaní miluješ, baví Tě a žádné “nucení” Ti ho nemůže otrávit.
Je to klasické schéma – Do what you love. Jednoduché.
Prakticky samozřejmě ne tak jednoduché, ale koncept jednoduchý je. Můj problém je, že si nejsem tak moc jistý, co je moje “passion”, čemu bych se měl věnovat, ale tak na 75% je to psaní a blogování :).
Za odkazy díky, ty se hodí vždycky. Však už mám taky po posledním přepočtu zde PR3 ;).
Na někoho to fungovat může, ale já zase mám několik důvodů, proč brzy nevstávat.
Ve dne bývá půl roku horko a hlavně odporně světlo. Nejlépe se mi přemýšlí, když je chládek, všude ticho a šero nebo tam. Tudíž nejvíce činnosti udělám tak od desáté hodiny večerní dále. Pokud je to čas plodný, je škoda ho zabíjet naprosto překážejícím spánkem. Když do dvou hodin něco dělám, je dobré se pak tak šest hodin vyspat. Tedy vstávám kolem osmé. Dám si sprchu která mě spolu s cestou do práce probere a poskytne mi cca hodinku na plánování, přemýšlení a rozmýšlení. Do práce stejně dojdu první, takže mám klid na nastartování dne. A pak následuje celý den, který je nyní nepodstatný. Víceméně mám den třeba jako ty, jen celý o cca tři hodiny posunutý dozadu.
Proč ale vstávat dřív? Pro mě je to naprosto kontraproduktivní a myslím, že “nočních sov” je mnohem více. Proč si ničit den nějakým omšelým pořekadlem babičky, jejíž život byl založený nejspíš na slepicích na zahrádce (a na komunistech)?
PS: Já bych našel pět dobrých důvodů, proč nespat tak dlouho (u mě to funguje naopak, jak spím přes osm hodin, je mi celý den hrozně…).
PS2: Jsem proaktivní. Vstávám kdy se mi zachce… jednou v osm, jednou v jedenáct :) Podle toho jak dlouho do noci jsem dělal, co mě baví.
Přes léto se sám budím před tou šestou, popř. chvíli po šesté bez absolutních problémů, i když jdu spát pozdě.
Pár hodinek spánku mi stačí a pokud bych spal víc jak osm, tak jsem na tom stejně jako carnero (tzn. je mi celý den blbě) – jediná výjimka je, když člověk jede overnight a pak další den je nucen ještě k nějaké zvýšené aktivitě (popř. dalšímu overnightu :D); ale pojďme se vrátit ke standardnímu dni.
Nicméně i když se vzbudím před tou šestou, tak se stejně jen v posteli povaluju a dokud mi čas netlačí na paty – abych stihl školu – tak z té postele nevylezu (v úterý jsem si dycky pustil čerstvé epizody HIMYM a TBBT, abych neležel jen tak naprázdno). Někdy si udělám nějaké věci do školy.
Po škole přijdu domů. Většinou si na chvilku lehnu a tak hodinku, dvě spánku si ještě dopřeju. A pak zase až do nicu jsem vzhůru.
Horší je to ovšem v zimě. Nejsem ochotný chodit spát dřív a se vstáváním mám strašný problém – dokud nevyjde slunce, tak to těžce nezvládám. V normální dny to ještě přežiju. Horší je, když je vyučování na sedm, protože musím vstávat v šest.
Nevím, jestli tento zaběhlý systém chci měnit. Až na tu moji lenost mi vyhovuje. A až jednou překonám tu lenost, tak budu naprosto spokojen. :)
@carnero: to by dalo taky na zajímavý článek “5 důvopdů proč nevstávat brzy + 5 důvodů pro jít spát pozdě” ;) Ty jsi prostě typ “sova” – do noci pracuješ. Je dobře, že vidíme, že opět nic není univerzální, není jedno řešení dobré pro všechny.
Ale tvrdit že nočních sov je _mnohem_ více ? To není podložené.
@Pavel Králíček: Bude to tím, že sem zvyklý, že do vany se leze večer a také tím, že by mě určitě někdo z rodiny bzro vyhodil z koupelny a já bych si moc relaxu nedopřál.
nechce se mi číst komentáře, tak přidám jenom svůj krátky a zase pudu.
já osobně to mám do školy cca 300m (přestěhoval jsem se, bylo 100m)
vstával jsem 7:45 a v pohodě to stíhal. teďka jsem se naučil vstávat v 7:00 jít ještě do vany…paráda…clověk je uplně jinak nastartovaný do nového dne ;-)
Často jsem slýchával reakce typu: ty jsi úplnej magor, blázen – prostě, když jsem přátelům řekl, že vstávám o hodinu dříve než bych musel. Jsem závislák a ráno prostě musím jít na počítač – zkontrolovat poštu, blog, etc.
Dříve jsem to nestíhal. A když ano, tak jen tak tak. Když ale vstanu o hodinu dříve, mám na všechno hafec času. Takže jsem rád, že nejsem jediný, kdo má úchylku vstávat dříve :-).
Howgh.
no ja taky vstavam drive…. a vite proc??? abych mohl s chuti zaklapnout budik a spat dal…
Vstávám co nejpozději to jde a naopak chodím spát k ránu. Pracovat brzo ráno je horší než večer. Večer je větší klid. Nehledě na to, že kdybych vstal třeba v 6 ráno (s tim, že chodim spát tak ve 2), tak bych neudělal nic, protože bych byl unavenej. A dospávat přes den je snad to nejhorší, co jde udělat. Ne jen, že musíš spát dýl, protože pořádně hluboce nespíš, ale navíc jsi ještě nějakej čas po probuzení rozleženej.
Upřímně závidím školu 200 metrů od domova :-P No, všeobecně je pravda, že když člověk ráno dřív vstane, opravdu toho stihne víc. Otázkou však je, jestli to tak jde dělat neustále podle nějakého plánu. Často zvítězí nepřekonatelná lenost a z celého dne se někdy stanou maximálně dvě hodiny “produktivní” práce…
Mno hoši tak ja teraz asi budem chodiť na gympel a top je tak 20km odomňa :D
@Phoenicks: Pokud zvítězí lenost, tak už toho asi mělo tělo dost a samo si řeklo o pauzu, jak píše Leo Babauta (zenhabits.net) v jednom ze svých článků (už nevím ve kterém, dal bych samozřejmě odkaz)
Nesouhlasím, raději si pospím. Když vstanu dřív, pálí mě oči, bolí za krkem, půl hodiny se vztekám před zrcadlem a záhadně ztrácím věci, které jsem ještě před pěti minutami viděla. Když zaspím, problémy odpadají, přinejhorším budu muset chvíli cestou na vlak utíkat ;). Rychlá svěží procházka má taky něco do sebe.
@Tonda: To je otázka návyku – já jsem třeba ráno nejvíc svěží a mám nejvíc energie k práci, večer už jsem tak unavenej, že nemám na nic náladu. Když chodíš spát ve dvě v noci, pak je blbost vstávat brzy, protože prostě nebudeš mít dostatek spánku. Kdybys chodil spát dřív, tak by to smysl dávalo :).
@dadajax: Ano, mozek pres noc nejaky ty data asi srotuje. Je na to hezke prislovi “Rano moudrejsi vecera.” :-)
[...] příkladu mohu využít jeden z Pavlových článků: 5 důvodů proč vstávat brzy. Pavel zde uvádí pět důvodů, proč vstávat brzy. Já však mohu stejně tak uvést pět [...]
Na brzké vstávání zrovna nejsem, raději si přispím. Umím si vše dobře načasovat a rychle se rozhoduji, takže by u mě přemíra ranního času vedla pouze k čekání :)
Opravdu výstižný a pravdivý článek ! :) určitě stojí za zmínku .
Já se ráno např. (pokud je to možné) snažím si zacvičit jogu nebo jinou tělo probouzející fyzickou činnost , slyšela jsem totiž, že je to mnohem účinnější, než kteroukoliv jinou denní dobu a samozřejmě nezapomínám na snídani ,)
hezký den)